Příběhy pomoci
Plovárna pro Ukrajinu
Na první komunitní/kulturní setkání do komunitního prostoru Plovárna v Přístavu 7 přišla jedna česká seniorka. Byli jsme z toho překvapení a trochu zklamaní. O akci neměli zájem čeští ani ukrajinští klienti. To se ale brzy změnilo. Zapojili jsme ukrajinské i české lektory. Z řad těch, co k nám chodili jako klienti se stali i lektoři a naopak. Jak řekla komunitní pracovnice z Inbáze, Mariya Mortillaro, se kterou na akcích spolupracujeme, pro ukrajinské občany, kteří se sem kvůli válce přestěhovali, je důležité mít možnost nejen jak se zapojovat do české společnosti, učit se náš jazyk a mít pocit, že jsem taky trochu patří, ale jak zabavit mysl od myšlenek na válku, která jim jinak stále zaplňuje mysl.
Akce pomohly vytvořit nejen řadu přátelských vztahů, komunitu z řad ukrajinských klientů, kteří k nám do Elpidy začali pravidelně chodit a postupně se zapojují i do dalších našich kurzů. Vidět bylo i sbližování společenské, interkulturní, mezigenerační, mezinárodní. Bylo vidět, že jednoduchá společná témata snižují bariéru – kulturní, strachu z odlišnosti, zvyšují vzájemnou zvědavost a sbližují napříč národnostmi i generacemi.
(Naďa, Elpida, o.p.s.)
Je to oboustrannné
Paní Hana půl život vyučovala na gymnáziu. Osud a zvědavost ji ale zavedl do světa financí – začala pracovat v bance. Po škole se jí ale stýskalo, a tak se do ní nyní ráda vrací. A to nejen jako klientka vzdělávacího centra Elpida pro seniory, které sídlí v bývalé škole. Vrací se i k učení, které ji vždy bavilo a naplňovalo. V rámci dobrovolnického programu Elpidy doučuje češtinu děti z Ukrajiny. Aktuálně učí třináctiletého D., který do Česka přijel před rokem s maminkou. A jak sama říká, je to přínos pro obě strany.
(Hana N., dobrovolnice v Elpida, o.p.s.)
Superdobrovolnice Jarka
Každé pondělí odpoledne věnuje dobrovolnice Jarka hodinu Honzíkovi ze 4. třídy. Procvičují spolu školní látku a občas dělají domácí úkoly. Posledně se připojil k Honzíkovi jeho kamarád. A dneska? Přišli do Přístavu čtyři kluci. Tašky s učením měli s sebou a těšili se, že se k Honzíkovi přidají. Koordinátorka Marie byla odhodláním a zájmem chlapců zaskočená, Jarka však přijala všechny čtyři kluky se vřelostí jí vlastní. Kluci slíbili, že budou Jarku poslouchat na slovo a po hodině se domluví s koordinátorkou Marií, zdali by se mohli do doučování s dobrovolníky Elpidy oficiálně taky zapojit.
(Jarka, dobrovolnice v Elpida o.p.s.)