Ponožky od babičky

Ponožky, které pomáhají.
Děkujeme za podporu!
Letos napleteno 10000 párů
Prodáno 5586 párů
Zbývá nám prodat 4414 párů
Objednejte Facebook Více ↓

Každý pár je originál!

Ponožky plete více než 200 babiček z celé České republiky. Každá má svůj styl, každý pár je unikátní. Objednejte si ty vaše v e-shopu s jistotou, že takové máte jen vy!

Ponožky

Elpida, o. p. s.
Na Strži 40, 140 00 Praha 4
t: +420 272 701 335 | info@elpida.cz
e-shop: elpida.cz/obchod

Partneři

Elpida Vlnap Zoot

Projekt podpořili

Rossmann Chropynska.cz Karel Janeček Česká televize

Najdete ty vaše?

Na obalu každých ponožek najdete jméno autorky, která je upletla.

Květa Hloušková

(Bílovice nad Svitavou)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem vyučená pánská krejčová. 25 let jsem byla OSVČ – nejprve jsem šila a později prodávala v obchůdku. Až do důchodu.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Od mládí se věnuji ručním pracím – pletení, šití a občas i háčkování. Děti už jsou dospělé a vnuci pletené věci moc nemusí. Začala jsem ze zbytků plést ponožky. Nejprve pro rodinu, potom jsem posílala paní pro nedonošence – ponožky a čepičky a velké paní dávala do DD. Když jsem se dozvěděla o Elpidě, začala jsem pracovat pro ni. Na ponožkách je dobré, že nejsou velké, tak trvají kratší dobu a dají se různě kombinovat. Jak tvary, tak vzory.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při tomto pletení můžete přemýšlet o tom, kdo je bude nosit, jestli se budou líbit a třeba i sledovat televizi.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Žiji na vesnici u Brna.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Ráno s manželem posnídáme a potom běžné domácí práce. Ráda si sednu také k šicímu stroji a něco ušiji. Buď pro vnoučata a nebo do domácnosti. K večeru si vezmu pletení a odpočívám.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jeden pár ponožek mám asi za tři večery. Záleží na tom, z jaké síly vlny a jaký vzor.

Anna Pakandlová

(Boseň)

Je jí skoro 70 let, žije v malé obci na kraji Českého ráje. Žije v domečku sama. Je vdova a celý život pracovala v automobilce. Od dětství ji baví ruční práce pletení a háčkování obzvlášť. Od panenek až po vnoučata.

Má ráda výlety do přírody, ráda cestuje a stará se o všechno, co je potřeba kolem domu a zahrádky. Ponožky plete, když je mizerné počasí nebo večer u televize. Někdy jedny za den a jindy třeba za týden.

Opletla již všechny děti, vnoučata a známé a ještě ji to bavilo, tak pletla do krabice, až zjistila, že by nemusely ty ponožky jen tak ležet a mohly by být někomu ku prospěchu a tak přišla na Ponožky od babičky.

Dagmar Illéšová

(Bratislava)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Vystudoval jsem Vysokou školu zemědělskou v Nitře, 35 let jsem učila na Střední odborné škole v Ivanke pri Dunaji odborné předměty a biologii, v důchodu jsem třetím rokem

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

K ručním pracem mě přivedla moje babička již v dětství, dovednosti v šití, pletení, háčkování, vyšívání jsem využívala celý život, ale zvláště v období, kdy inspirací módy pro nás byla Burda. Pletení je pro mě činnost, při které relaxuji, nabírám duševní rovnováhu, zapomínám na problémy, kterých mám bohužel dost

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Protože jsem velký sportovní fanda snad všech zimních i letních sportů, s jehlicemi usedám často k  televizním programům se sportovními přenosy, jindy ráda pletu večer při poslouchání rádia, tedy mysl mi spíš zaměstnávají události, které právě sleduji nebo poslouchám

Žijete v městě nebo na vesnici?

Žiji střídavě v Bratislavě v paneláku a v rodinném domě se zahradou mojí maminky v malé obci Habrovany na Moravě.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

V Bratislavě žiji ve společné domácnosti s tchyní, které je 93 let, čas věnuji hlavně zabezpečením chodu domácnosti. Když jsem v Habrovanech, ráno i večer začínám čtením, v létě téměř veškerý volný čas věnuji péči o květinovou zahrádku, co je pro mne novodobá záliba, ráda vyjdu do přírody, posedím s kamarády u kávičky nebo dobrého vínka

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Délka pletení závisí od druhu vlny, techniky a vzoru pletení, zpravidla mi zabere necelé dva večery

Máte nějaká přání nebo očekávání v rámci projektu Ponožky od babičky?

Přeji si, aby mně nadšení z pletení neopustilo, aby se moje ponožky aspoň někomu zalíbily a nosil je se stejnou radostí s jakou byly pro „anonymního majitele“ upletené.

Zdena Musilová

(Brno)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Mzdová účetní.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Krátím si títem volný čas, uklidňuje mě to.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Relaxuji, nemyslím na nic.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Jsem imobilní, takže pletu nebo se dívám na televizi.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

3 až 4 hodiny.

Jana Tomášková

(Brno)

Žije v Brně. Plete různé oblečení už od školních let. Nejvíc pletla, když byly dcery malé.

Teď už se specializuje na pletení ponožek, čepic, šál a papučí.

Tyto výrobky většinou daruje obyčejně na Vánoce nebo na narozeniny příbuzným, známým.

Jarmila Rozkovcová

(Bystřice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Vyučená švadlena prádla.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Protože se už téměř nedostanu ven, neslouží mi nohy, tak abych neseděla na prázdno, pletu. Pletení mě baví. A abych to neměla jednotvárné, dělám i správky na šicím stroji


Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Myslím na děti, vnoučata a přála bych si, abych mohla chodit, abych 
byla taková jako dřív.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Sedím a pletu nebo pářu svetry, šály a z párané vlny zase pletu 
ponožky a čekám na návštěvy.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Za den, kdybych nic jiného nedělala.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Po šesti týdnech na pár dní chodím do nemocnice. Vzala jsem si tam pletení, když to sestřičky zjistily, rozkřiklo se to po celém oddělení. A tak jsem do ponožek oblékla všechny sestřičky, paní doktorky a i některé děti sestřiček.

Božena Čejková

(Bystřice u Benešova)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem obyčejná dělnice, narodila jsme se v roce 1940.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletu od dětství a ráda. Nyní většinou u televize. K pletení ponožek od babičky jsem se dostala náhodou. Dívala jsem se na pořad „Sama doma“ a tam paní pletla ponožky.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Žiji v malém městě. Mám pronajatou zahrádku, kde trávím hodně času, neb mám jen garsonku. Tak se ráda přemístím na zahradu.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Ráda jezdím na kole. Poslední dobou mne trápí kolena-artróza. Mám 6 vnoučat a 5 pravnoučat, od mých dvou synů a snach. Ještě občas hlídám a jezdím za nimi na kole.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Nevím

Irena Lhotáková

(Čelákovice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Důchodkyně.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Dlouhé zimní večery.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

V mém věku ani ne. Jsem sama, vdova.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Na vesnici.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Práce na zahrádce, pejsek.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Asi 10 hodin.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Legrační je, když jednu upletu zelenou patu a druhou bílou.

Věra Novotná

(Červená Voda)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem v důchodě 40 let, ale pracovně jen 20 let.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky pletu pro svou zábavu a pro potřebu druhých

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení myslím jen na práci. Jinak to nejde, přání, sny pustím k vodě a představivost pracuje na 100%, a to jak budou vypadat ty příští ponožky.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Po probuzení děkuji vesmíru za den, ať prší nebo se slunko směje, pak nastoupí káva, vánočka a léky. Také trocha přikrášlování zevnějšku, pletení a pak oběd. Po obědě šlofík trochu televize a zase pletení. Po večeři literatura a poděkování za zázrak dne.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Půlka dopoledne a půlka odpoledne, rychleji to nejde, už mi není dvacet!

Kristina Ferebauerová

(České Budějovice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Celý svůj produktivní život jsem pracovala jako účetní, nyní jsem v důchodu.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletení mne baví již od mládí. Pletla jsem na děti, na vnoučata, a když už jsem neměla komu plést, rozhodla jsem se, že budu plést ponožky a čepičky na malá miminka do neonatologického oddělení. Jenže pak jsem zjistila, že oblečků mají dostatek a uviděla jsem upoutávku v pořadu Sama doma a to mne zcela chytlo. Konečně jsem mohla plést, co hrdlo ráčilo.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení si nesmírně odpočinu, vůbec si neumím představit, že bych nemohla plést. A přemýšlím o různých věcech, co mne napadne a sleduji při tom televizi. Ale pletu i během dne, když mám volnou chvilku.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Žiju v krásném a klidném městě na jihu Čech v Českých Budějovicích.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Běžný den, nás důchodců, je poměrně stereotypní. Během školního roku vozíme vnoučata na kroužky, máme pejska, takže chodíme na procházky a já ještě většinou dvakrát týdně chodím pracovat jako účetní. Jinak klasika. Uvařit, uklidit atd.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Takhle jsem to zatím nezkoumala, protože pletu i při chvilkách. Ale stopnu si časy a dám vědět.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Spoustu ponožek jsem rozdala kamarádkám nebo známým třeba jako pozornost. Doufám, že jejich nadšení, které projevili, nebylo jenom zdvořilostní. 

Jarmila Vojtěchová

(Dolní Bučice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Po skončení základní školy jsem odešla studovat na zemědělskou školu v Čáslavi. Po odmaturování jsem nastoupila jako skupinová vedoucí v zemědělském družstvu, v rostlinné výrobě. Zde jsem pracovala do první mateřské. Hned na to jsem měla druhé dítě, pak byla čtyřletá pauza, kdy jsem pracovala v kulturním středisku ve Vrdech jako sekretářka. Pak přišlo poslední dítě. Po mateřské jsem z důvodu pracovní doby a výdělku pracovala v mlékárně Čáslav jako sýrařka a nějakou dobu v odbytě. Jelikož jsem tou dobou ovdověla, tak jsem šla za lepším platem do Pleasu Čáslav kde jsem pracovala skoro až do důchodu. Nyní mi je 64 let.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Jelikož jsem byla na tři děti nějakou dobu sama (ovdověla jsem v 37), tak jsem pletla pro děti a také šila, abych trochu ušetřila. Ušiji a upletu skoro vše. Před 21 lety jsem měla úraz pravé ruky, kdy jsem byla skoro rok na neschopence a pak dva roky v částečném invalidním důchodu. Udělala jsem si úraz prstu, který mám do dneška nepohyblivý. Dříve to byl dost velký problém, kdy jsem mohla přijít o práci a tak abych prst rozcvičila, začala jsem zkoušet zase plést a díky tomu jsem pravou ruku rozhýbala na nynější stav. Pletení mě baví. Pletu převážně u televize. A nebo když mám volný čas.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení nijak nepřemýšlím, jedině jak mám ponožky sladit barvou. Jistě jako každá máma a i babička mám určité sny a to, aby děti i vnoučata byly zdravé a spokojené v životě.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Moje dny jsou různé. Jsem celkem vytížený člověk. Když nehlídám vnoučata, dělám na zahradě, s kamarádkou jezdíme na kole, ráda si přečtu pěknou knížku, šiji a pletu pro vnoučata. Mám jich celkem pět, ale bohužel dvě nesmím vidět, protože si to nevěsta nepřeje. Myslím, že v mém věku 64 let můžu být ráda, že jsem zdravá. Nedovedu si představit, že bych nic z toho nemohla dělat. Jsem typ člověka, který musí mít neustále nějakou činnost.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Ptáte se, jak dlouho pletu ponožku, to záleží na okolnostech ale asi tak v průměru jeden a půl dne. Také záleží, z jaké vlny pletu. Ze silnější to jde rychleji než ze slabé. Také záleží na ruce jak je unavená.

Jana Mikulíková

(Frýdek-Místek)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Byla jsem úřednice.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Protože mám velmi nemocného manžela, je to únik, kdy zapomenu na celodenní starosti.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Pletu – pokud to jde večer u televize, velmi mě to uklidňuje a posiluje. Bohužel ne vždy se přání a sny mohou splnit.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Přesto, že i já mám zdravotní problém po pádu se stromu, celá péče o manžela, včetně chodu domu a zahrady, je jen moje starost, ale i radost. Samozřejmě k mým radostem patří mé 4 vnoučata a 3 kočičky.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Podle toho, jaký den mám za sebou, max. 4 hod.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Protože, jak jsem zmínila výše, mám 3 kočičky, které jsou na mně velmi fixované, samozřejmě mi chtěly pomáhat změnit Vámi zaslané přadénko příze na klubíčko, asi chápete, jak to dopadlo a jak dlouho jsem musela klubíčko dávat dohromady.

Marie Lišková

(Habartov)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Byla jsem šička.


Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky pletu, že mě to baví, dříve jsem pletla dečky a obrusy.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Když pletu, mám puštěnou televizi.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Nyní chodím na brigádu.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Pletení ponožky trvá podle volného času.

Miluše Janatová

(Heřmanův Městec)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem důchodce.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletu pro radost.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Pletu taky někdy po paměti a taky se stane, že při pletení usnu a najednou tam mám nějaký vzorek nebo dírky a už se páře.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Ráno vstanu, udělám snídani, uvařím pro sebe, přítele a bratra. Jdu do města, potom někdy na zahradu, když je pěkně, tak na plovárnu, tu milujeme a když je čas hub, tak vyhrává les, večer telka, pletení a pak taky nějaké hry na počítači a hurá spát.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Asi hodinu a půl jedna ponožka

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Třeba teď naposledy přišel malý soused a hlásil, že má narozky, tak jsem vdula do bedny a vybrala nejmenší ponožky, ale i ty byly asi o 2 čísla větší. On to okomentoval, že to neva, že se do holinek hodí. Jinak ráda dělám radost dětem, do školky jim pletu na panenky a teď třeba pletu maňásky. To je asi vše. Ještě musím dodat, že pletu od mala, naučila nás to babička a první pletení nebylo na panenky, ale na medvěda.

Jiřina Fenclová

(Hlavečník)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Nyní jsem v důchodu, dříve jsem pracovala jako dělnice, různě.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky pletu pro známé k svátku nebo jen tak obdaruji.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Když pletu, tak přemýšlím o tom, kterého obdaruji a také myslím na vnoučata. Mám jich 7 a 2 pravnoučata. Také myslím na to, abych mohla ještě dlouho plést a nic mne nebolelo. Je mi už 71 let.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Žiju na vesnici, máme nějaká zvířátka, spíš manžel psa, koníka, slepice, králíky, holubi, hady, kočky, ptáky. Takže když marodí, musím krmit já.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Vstávám jak kdy. Někdy ve 4 hodiny, jindy v 6, někdy v 7 hodin. Podle toho, jak dlouho vydržím ležet. Udělám si rozpustnou kávu a luštím křížovky. V 7 hodin jdu pro rohlíky a pak vstane manžel a snídáme. Potom připravím kamna na topení a vaříme. Po obědě u televize pletu podle toho, co vysílají. Pak nějaká procházka nebo práce venku a večer zase pletu, abych neseděla na prázdno.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Ponožka trvá různě podle jak je silná vlna – 3 až 4 hodiny jedna. Včera jsem to testovala ze silnější vlny – 3 hodiny.

Dana Rosková

(Hodkovice nad Mohelkou)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Původně jsem dětská sestra, pak 30 let práce se seniory a nyní senior v důchodu.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky jsem začala plést tak před 35 lety, kdy mé tři dcery nechtěly nosit bačkory, tak jsem je navlékla do ponožek. Od té doby jsem upletla tolik ponožek, že bych oblékla několik stonožek. Ponožky pletu v čase, kdy nepletu jiné věci, neháčkuji, nevyšívám a nepletu z papíru. Vlastně si u nich odpočinu, protože mé jehlice je pletou už popaměti.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení ponožek vlastně myslím na plány na zítra, pozítří, za týden, za rok… Ráda myslím na akce a dovolené, které mne čekají.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Mé dny – každý jiný. Stejné je jen to, že ráno vstanu a večer si jdu lehnout. Mezi tím běžný rodinný život – domácnost, vnoučata, zahrádka, pejsek. Každý den jinak poskládaný a na nudu nemám ani pomyšlení. Velkým koníčkem jsou ruční práce. Inspirace lovím na netu a plánů, co vytvořím, mám tak na 30 let dopředu.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Ponožky pletu dvěma způsoby: na dvou jehlicích dvě ponožky najednou trvá tak dva večery, na čtyřech jehlicích pár trvá tak 4 večery.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Legrační situaci? Dcera měla pejska Armína, byl to hravý Foxteriér. Ten mi při každé návštěvě stahoval ponožky, byla to naše hra. Jednou jsem mu mé ponožky nasadila na přední tlapky a začli jsme se mu smát. On je nemohl sundat, urazil se, odešel do chodby i s ponožkami a ještě tak půl hodiny po sundání ponožek s námi nemluvil. Prostě osobnost.

Eva Lupačová

(Hodonín)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem vystudovaná chemička. Po zavření laboratoře, kde jsem 20 let pracovala jsem se rekvalifikovala na celní deklarantku a pracovala jako celní agent. Po vstupu do EU práce rapidně ubylo, absolvovala jsem operaci páteře a skončila jako prodavačka v trafice.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletu ponožky pro jejich nenáročnost a místo bačkor pro rodinu.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení se dívám na televizi, nebaví mě jen se dívat.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Na mých dnech není nic, co by stálo za psaní.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Doba upletení jednoho páru ponožek je různá. Nejkratší asi 2 dny.

Jana Tlustá

(Horní Slavkov)

Byla úřednicí. Je z Prahy, ale již 10 let žije s manželem v Horním Slavkově na chalupě.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

V roce 1986 jsem prodělala trombózu horní duté žíly, stala jsem se ideální a bylo potřeba mimo jiné obnovit jemnou motoriku. Tak jsem začala plést ponožky. Pletla jsem již před nemocí, šila, vyšívala. Ráda kombinuji barvy a vzory.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Většinou na další barevné kombinace.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Domácnost, zahrada, pes + kočka, ruční práce. Předu, tkám, vyšívám, šiji a teď hlavně ponožky.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jeden pár asi 4 hodiny.

Ludmila Kocová

(Hrádek u Rokycan)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Nyní jsem už 6 let v důchodu, pracovala jsem jako vedoucí kuchařka ve školní jídelně.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletení mě bavilo vždycky, když byli děti malé, pletla jsem pro ně svetry. Nyní co jsem zůstala doma, pletu ponožky, opletla jsem jimi rodinu a pak jsem si našla na internetu, že bych mohla plést pro Elpidu, za což jsem velice ráda. Mé pletení ponožek má smysl a nepletu do šuplíku.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Můj den se liší v zimě a v létě. Bydlíme v bytě,ale máme v místě zahradu. V zimě pletu více,ale s jarem jak začínáme s manželem chodit na zahradu a trávíme tam s přibývajícím lepším počasím více času, tak pletení omezuji.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Ponožku pletu tak asi 5 hodin, záleží na síle vlny a kombinaci barev.

Marie Vrbová

(Hranice na Moravě)

Pracovala jsem 25 roků u ČD ve stanici Hranice na Moravě. Měla jsem to z vesnice pouze 13 km. Je to naše rodinné zaměstnání. Tatínek i bratrův syn pracovali na dráze, tak mi to nepřipadalo podivné. Nejprve jsem dělala skladníka přípravy a po onemocnění zad v důchodu v informacích.

Na pletení mě baví všechno. Před převratem jsem nic nesehnala. Byla jsem moc silná, tak jsem se naučila od tety šít. Ponožky jsem pro vás začala plést proto, abych si mohla koupit někdy i maso.

Pokud jsem pracovala, děti mi hlídaly rodiče, a pokud bylo potřeba, tak jsem místo dvanácti směn měla i osmnáct. Manžel se rád napil, ale dům jsme postavili. Náhle před deseti lety zemřel a syn se po půl roce podruhé oženil. Před devíti roky jsem musela na operaci srdce. Mám umělou chlopeň. Snacha se mě chtěla zbavit, tak mi bez mého vědomí zařizovala domov důchodců. Lékař mě znal už mnoho let, tak ji vyhodil. Stále mi jen nadávala a dokonce mi ukradla i zlato, které jsem měla schované pro vnoučata. Nesměla jsem si ani zatopit, když byla v práci. Peníze jsem jim poctivě dávala, ale chtěla stále více. Nakonec mě citově vydírali, že když jim nedám peníze, co mám, tak syna zavřou. A já matka hloupá pro ostudu jsem jim peníze dala a ještě jim podepsala půjčky. Nakonec mi prodali dům a já se během tří dnů musela odstěhovat. Jedni ve vesnici měli domek pro vnuka a rádi mě vzali, aby byl dům obydlen. Nyní se musím vystěhovat do Hranic ke kamarádce, abych mohla dostat malý byt.

Moje představy jsou takové... Abych už nemusela platit synovy dluhy. Mít malý domek se zahrádkou. Hodně květin, slepice, králíky a život na vesnici.

Můj den? Vstávám většinou kolem 7:00. Dávám psovi, kočce a pak jdu buď do zahrádky nebo se bavím ručními pracemi. Uvařím oběd a když není moc horko, jdu se psem na procházku. Mám sice umělou chlopeň, cukrovku, průduškové astma a artrózu, ale musím se hýbat nebo bych přestala úplně chodit.

Jak dlouho pletu ponožku? No troufám si říct, že kdybych nešla ven, tak mám za den 1 pár.

Vlasta Šourková

(Jablonec nad Nisou)

Je mi 84 let. Mnoho let jsem v důchodu. Bydlím u dcery v samostatném bytě, ale přesto, že je okolo rodina. Mám 6 vnuků a 8 pravnuků. Jsem dost času sama.

Občas jezdím do města na malý nákup, ráda vařím a peču, ale už toho moc nemůžu, ještě tak malou procházku. Celý život jsem ráda pletla, nikdo z rodiny již další pletené věci nechtěl a tak jsem uvítala možnost plést ponožky pro Elpidu.

Jedny ponožky upletu tak asi za 1 a půl dne a u pletení koukám na televizi nebo poslouchám písničky. Velkou radost jsem měla z vlny z posledního balíku, která je na dárky na Vánoce. Je nová, krásná a měkoučká, z toho se bude pěkně plést. Takže moje přání by bylo co nejvíc pěkné vlny.

Pavla Holá

(Jaroměřice nad Rokytnou)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Pracovala jsem jako kuchařka ve školní kuchyni.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Baví mne všechny ruční práce, dřív víc, teď už jen pletu.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Pletu u televize.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Můj den se zaplněný prací na zahradě a v domácnosti, odpoledne vyzvednu vnoučata ze školy, a čekáme, než si je vyzvednou rodiče (moje děti). Večer pletu.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Myslím si, že asi tak 4-5 hodin.

Marie Tunysová

(Jeseník)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Celý život se ničím i mimo práci. Úřednice v RD Jeseník, po roce 89 zase úřednice v školství, pak v Benzině ve skladu, pak na pozemkovém úřadě a teď jsem ta seniorka, co nemá stále čas. Takže i mimo práci jsem byla na zahradě. Postavili jsme si dům, to víte, lázeňské město… tak, aby bylo vše hezké, kytičky, atd. Ve volných chvílích se zabývám ručními pracemi, dost sportuji, chodím plavat, ještě vloni jsem lyžovala, ale sněhu je málo (to je výmluva) a jezdím na kole. Dále mám zábavu s vnuky a tak život letí.

Anna Gaidarusová

(Kadaň)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Úřednice. Prošla jsem všemi různými pracemi. Poslední, kdy jsem šla do důchodu, byla vedoucí materiálově technického zabezpečení.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Jsem velmi činorodá a mám ráda všechny ruční práce. Nemohu se nudit. Hodně jsem oplétala děti i vnoučata. Ponožky pletu ráda a mám radost, když mohu někoho obdarovat a ponožky se líbí. Všichni plést neumí a mají radost ze zvláštního a praktického dárku, hlavně v zimních měsících při televizi.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Pustím si muziku, rádio, televizi, gramofon a poslouchám. Mám ráda všehochuť i vážnou hudbu i opery. A to se plete.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Žiji 57 let ve městě Kadaň. Naše město má hodně starých památek, klášter, kde se stále ještě nacházejí fresky. Máme tu také stezky Psa Fíka, tím jsme pověstní. Slavíme příjezd Karla IV.-velká událost, Vinobraní v klášteře, kultura je také na výší.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Každé ráno čtu, alespoň hodinu, potom snídaně, nákupy a vaření, jsme po operaci obou kyčlí, denně trénuji na trenažeru a 2 hodiny denně trénuji procházky. Pak jak vyjde čas, pletu, luštím křížovky. Všechny domácí práce si zatím dělám sama.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Podle toho jak máte chuť do pletení. Někdy, když prší, pletete déle, ale když je hezky, nutí vás to jít ven, pletete etapově, Ono není jenom tak, uplést ponožku, ale musíte i tu vlnu vybrat, aby se vám to líbilo, ale nejhorší práce je, pokud máte hodně barev a to máte, protože vlna se k vám dostává po částech. Rozplétám svetry, namotávám je na předýnka, peru a znovu je namotávám. Potom musím ústřižky zapracovávat a to je nejhorší práce, ale mám potom radost z konečného výsledku.

Marie Vinciová

(Kozmice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Pracovala jsem před odchodem do důchodu v soukromé firmě, která vyráběla různé potravinové polotovary.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky pletu, jelikož žádné z mých vnoučat už svetr nechce a od mých dvou dcer bylo napletených věcí hodně (včetně pletených kabátů). Dříve nebyl takový výběr a možnost nákupu všeho druhu zboží. Ponožky ale uznávají.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Když ponožky pletu tak vlastně odpočívám. Přemýšlím, co mě čeká zítra a co je třeba kde zařídit.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Jelikož jsem už dost starší člověk (bylo mi 68let) tak toho moc nenaspím a vstávám brzy. V půl sedmé probudím dvě mladší vnučky a vypravím je do školy a školky (pokud jsou zdravé). Starší vnučka Natálie, které je 23 let, bydlí na privátě v Hradci Králové, kde čtvrtým rokem studuje medicínu na Karlově Univerzitě. Ta už je pár let hodně samostatná. Pak, pokud nemám návštěvy lékaře, nebo nákupy, či jiné vyřizování, si uvařím kávičku, pustím nahraný seriál nebo film a pletu s radostným pocitem, že život stojí za to, teď už ponožky pro Vás. Dcera Ivana má 12ti hodinové směny jako výpravčí vlaků, pokud má volno, toto všechno odpadá a odvedu malou jenom do školky.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Když nemám žádné povinnosti, pár ponožek mám hotový za 3 dny.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Pletla jsem ponožky celé naší rodině ale, ti jsou už dostatečně zásobeni. Ale přítel naší vnučky Natálie je členem klubu historických bojovníků. Působí coby lučištník. Má všechno potřebné vybavení, včetně drátěné košile, helmy. Vše si musel vytvořit sám, chyběly mu jen podkolenky. Tak zapracovala babička a jedny slušivé mu upletla. Teď v celé zbroji objíždějí hrady a zámky, kde pořádají vystoupení.

Hana Vávrová

(Kralupy nad Vltavou)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Vyučila jsem se dámskou krejčovou a během života se vypracovala na provozní účetní. Nyní si užívám důchodu, již nepracuji.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Mám ráda nožky v teple a toto je ideální řešení. Pletla jsem vždycky a nejen ponožky, ale od roku 2009 se tomu věnuji daleko víc. Byla jsem rok předtím na operaci bederní páteře a po roce mi komise sebrala invalidní důchod s tím, že jsem již ve věku, kdy mohu odejít do předčasného důchodu a o nic nepřijdu. Bylo to „jen“ 3 roky před nástupem starobního důchodu a žádné odvolání ani stížnost nepomohly. Byl jsem upozorněna, že to je zdravotně politická věc a ta finanční újma prý nebude tak veliká. Zůstala jsem tedy celý rok na krku manželovi, život na jeden starobní důchod nebyla žádná procházka růžovým sadem a odešla jsem do předčasného důchodu o 2 roky dříve a výsledek? Přišla jsem o 1400,- Kč a abych se z toho všeho nezbláznila, tak jsem cvakala jehlicemi jako blázen a pletla ponožky pro všechny okolo. Myslíte si, že ta finanční újma je minimální, jak mi bylo řečeno při odvolání v Praze? Já tedy ne…

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení se hlavou honí dost myšlenek, některé jsou i tajné a jen některé se dají zveřejnit. Mým snem je dlouhodobý pobyt u moře v Chorvatsku, sedět ve stínu a sem tam umotat nějakou tu ponožku pro případ, že se zima zeptá, co jsem dělala v létě!

Žijete v městě nebo na vesnici?

Bydlím ve městě, kde chemie byla na prvním místě.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Celý život jsem vstávala velice brzo, tak si nyní ráda přispím a dřív, jak v 8 hodin postýlku neopouštím. Dám si zdravou snídani (vločky), poklidím, pokud je třeba uvařím, chodím s pejskem na procházky a jinak se věnuji svým koníčkům a že jich mám dost. Pletu z papíru různé věci, háčkuju medvídky, kočky, panenky atd., pletu i bačkůrky pro miminka, šiju na pravnučku, sem tam něco pro sebe….nestačí to? Zahrádce se nevěnuju, to má pod palce manžel.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

To je různé, záleží na síle vlny a také na náladě pletařky. Někdy to jde rychle, někdy pomaleji. Já to střídám , pletu na dvou jehlicích a také na kruhu a mám pocit, že na kruhu je to o něco rychlejší. Za dlouhý večer u telky je na kruhu mám hotové.

Máte nějaká přání nebo očekávání v rámci projektu „Ponožky od babičky?

Mým přáním je, aby se ponožky líbily a dlouho sloužily nové majitelce či majiteli.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Radost všech, kterým jsem ponožky darovala, protože dnes se již málo lidí věnuje ručním pracem, radši si to koupí s tím, že na to mají a většinu času tráví u PC, což je veliká škoda!

Zdenka Pozdníková

(Kutná Hora)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Byla jsem učitelkou pro 1. až 9. ročník, Český jazyk.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky pletu proto, abych se realizovala ve svém životě, a když se mi povedou, mám radost a jsme šťastná. Proto stojí za to žít.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Když pletu ponožky nebo cokoliv jiného, myslím na to, co budu dále vyrábět a těším se na to.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Jelikož jsme ve věku, kdy začíná zdraví zlobit, snažím se všechno si dělat naprosto sama (nákupy, vaření, úklid, praní, žehlení a pletení), samozřejmě při televizi. Sem tam také něco přečtu a potěším se s vnoučaty a pravnoučkem.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jednu ponožku pletu s přestávkami den a půl. Obě ponožky pak tři dny, zase s přestávkami.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Také se mi stalo, že za některý pár ponožek jsem místo dvou upletla tři ponožky, čemuž jsem se pak moc divila.

Marie Gruszková

(Kyjov)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Než jsem odešla do důchodu pracovala jsem jako vedoucí odbytu v Kyjově, měla jsem na starosti rozvoz mlýnských výrobků po celé Moravě nyní jsem v důchodě, je mi 88 let.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Baví mě obecně ruční práce, pletením počínaje, hrabáním v zemi konče.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Člověk si při tom krásně pročistí hlavu a duševně odpočine.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Průběh takového obyčejného dne dost závisí od mého zdravotního stavu a také od počasí. Třikrát do týdne navštěvuji denní stacionář pro seniory, den je tak naplněn na cvičení paměti, nějaké ruční práce, přednášky atd. Zbylé dny jsem s rodinou doma, vypomáhám dceři s domácími pracemi a pokud to zdravotní stav dovolí, tak vypomůžu i na zahradě.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Zhruba jeden den, záleží na tloušťce vlny.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Kromě toho, že občas ruce upletou každou jinou ponožku a tudíž netvoří pár a je třeba ji vypárat a uplést znovu, tak ne.

Marie Kudelová

(Lhota u Opavy)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Vystudovala jsem Obchodní akademii a celý život má práce byla v kanceláři jako účetní a pak samostatný ekonomický pracovník (práce a mzdy). Jsem člověk všestranných zájmů, vymýšlím, co se dá ještě udělat a dotáhnu to do konce.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Na prvním místě jsou ruční práce. Od patnácti let pletu, háčkuju a vyšívám nejen pro sebe a celou rodinu, ale na zakázky (všechno, kdo si co přál). V této době frčí háčkované vánoční ozdoby. Dělám je dle mé fantazie (andílci, zvonky, podkovy, vločky, sněhuláky, špice, apod.) Ponožky pletu velice ráda, protože to netrvá tak dlouho jako svetr, a já se vždy těším až zase začnu nový pár, jaké tam dám barvy, proužky apd. Doslova se s nimi mazlím. Někdy začnu i třeba třikrát, než se mi to líbí.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Neumím sedět se založenýma rukama a ponožky pletu zásadně u televize. Za 62 let ruční práce jsme si zvykla a sleduji program a přemýšlím, co mám ještě udělat, co jsem udělala špatně, hlavně při otravných reklamách.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Bydlím na vesnici, je to moje rodná vesnička, asi 600 obyvatel, poměrně se všichni známe, ale také trošku kulturně žijeme. Máme tady různé dobré spolky a hlavně starý nefunkční mlýn „U vodníka Slámy“, který je předělám na uskutečnění různých společenských akcí. Jsou tady svatby, hraje se tu divadlo dokonce i od vás z Prahy, jezdí tady v létě p.Vašek Vydra se svými koňmi-každoročně pořádají soutěže, jarmarky, neckyádu, apod. Na tak malou vesničku celkem velké využití.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Můj den se moc neliší, jelikož jsem už sama a bydlím v přízemí a nahoře bydlí dcera – už také důchodkyně. Vypijeme si spolu kávu a jdeme si po svém. Dělám různé domácí práce, zavařuji v létě, co se zahrada dá, ale než začnu, uvažuji, jestli je mi natolik dobře a mám něco dělat nebo ne, to víte, v mém věku už každý den nesvítí slunce a prášky pro zdraví udělají své. Uklidím, připravím něco k obědu, pozalévám kytky na okně, vyřídím pár telefonů s vnoučaty a pak to dělám velmi ráda, si připravuji vlnu na pletení. Peru, párám, motám na klubíčka, na to mám svatou trpělivost.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

V 17h zasedám k televizi na první zprávy, soutěže, české seriály a končím v 2-3 hodiny v noci. Za tu dobu podle velikosti udělám 1 a ½ ponožky, někdy ani tolik, někdy celý pár a to jsem zručná pletařka. Já tu dobu nijak nepočítám, protože si u toho neodpočinu – je to můj relax, koníček.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

A legraci jsem zažila, ale až teď jak na to vzpomínám. V tenkrát mi do smíchu moc nebylo. Dcerka slíbila mému synovcovi: babi ti naplete ponožky, chceš? Kdo by nechtěl, že? Ale já jsem honila minuty, ponožky jsem rychle dělala a v tom zmatku, když byla ponožka hotová, jsem zjistila, že tam není upletená pata. Se zavřenýma očima (abych se nerozbrečela), jsem ji musela celou rozpárat a v klidu pak udělat znovu. Právě přišla naše listonoška a tak jsme ji to vyprávěla a ona mi podávala ruku a začala gratulovat. Já se ptám, co to má znamenat. A ona mi odpověděla: gratuluji vám, že jste udělala tolik párů a jen jednou jste se spletla. A bylo po pláči, rozveselila mne.

Jak jistě vidíte, nejsme jenom pletařka, ale také spisovatelka, já jak se rozepíši, nevím, kdy mám přestat.

Jarmila Dolejší

(Liberec)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem v důchodu.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletu od 12 let a stále mě to baví vytvářet něco nového a u ponožek mě baví, že udělají někomu radost.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Když pletu, je to můj relax, kdy v hlavě melu vše možné.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Můj den je podle počasí. Když je krásně, jsem celý den na zahradě a když ošklivo, tak dokážu celý den prosedět s jehlicemi u televize.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak kdy. Někdy ji upletu za 4 hodiny a někdy podstatně déle.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Ano. Při jednom zajímavém filmu jsem pletla a pletla, až jsem zjistila, že moje ponožka je dlouhá, než je největší velikost.

Hana Holíková

(Liběšice)

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Jsem zvědavá, jak budou vypadat.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Aby mě nic nebolelo.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den.

Snídaně, úklid, vaření, pletení, vycházky, večeře.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak kdy. Někdy jeden den, někdy týden.

Zdenka Nováková

(Lipník nad Bečvou)

Jsem 17 let jsem v důchodu, pletu od dětství. Neumím sedět s rukama v klíně, pletu i při čtení a při televizi, to hlavně. Ponožky pletu proto, že jsou rychle hotové.

Žiji na malém městě (7.000 obyvatel), každé ráno vařím a sleduji internet. Pak uklízím v domácnosti a odpoledne si na chvilku zdřímnu, ale jen někdy. Večer se dívám na televizi.

Pletu bez brýlí, jednu ponožku tak za 2 večery. Ponožky mám většinou z pěkné vlny.

Ludmila Zuchová

(Lovosice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem vyučená dámská krejčová, ale nikdy jsem se tomuto povolání nevěnovala, pracovala jsem jako dělnice v koželužně v Litoměřicích. Po narození nevidomé dcery jsem byla v domácnosti a pečovala o ni. Nyní jsem v důchodu.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Baví mě to, je to tak trochu tvůrčí práce.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Představuji si, kdo asi mé ponožky bude nosit a jestli se budou líbit.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Tři dny v týdnu vypravuji dceru do práce, kterou vykonává v Praze. Vstáváme ve 4:20, odvedu ji na autobus, pak se jdu tak do 7:30 dospat a potom se postarám o nákup a domácnost. V 17 hodin už zase čekám na dceru u autobusu, abych ji dovedla domů. Pak už připravím večeři a okolo 22:00 jdeme spát.


Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Vzhledem k tomu, že ponožky pletu obě najednou, tak když pletu jednobarevné, tak třeba i za večer, pruhované nejdéle den.


Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Protože v naší domácnosti s námi žijí 2 kocouři, občas se mi stane, že ukradnou klubíčko a já je honím v bytě. Ale to nepovažuji za až tak zajímavé.

Helena Miklová

(Malé Kyšice)

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletení a jiné ruční práce jsou mým celoživotním koníčkem, pletla jsem všechno a pro celou rodinu aznámé. Dnes už bych velké věci nepletla, ale drobnosti jako čepice, šály a ponožky ano, je hned vidět výsledek. Neumím sedět a odpočívat se založenýma rukama, a pletení je ta nejjednodušší práce, kterou mohu dělat všude (venku, doma, u televize atd.).

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

U pletení si vždycky odpočinu, je to pro mě uspokojení, relaxace, a přitom po mě zůstane nějaké dílo. Nechápu, jak může někdo sedět a koukat do blba. Já u toho vzpomínám na zážitky ze svého celkem bohatého života a na mé začátky ručních prací, které mě naučila babička (ve 14. letech jsem si upletla 1. svetr) a pak maminka – od té jsem okoukala šití. Je na to hodně krásných vzpomínek, škoda že já to nemohu předat své vnučce, i když jsem snahu měla a mám, dnešní mladí lidé si všechno koupí a zatím nemám v tomto směru úspěch.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Narodila jsem se v Plzni, od 6 let jsem bydlela v Praze a od roku 1990 žiju na venkově v domku se zahrádkou, se psem a 2 kočkami. Takže můj další koníček je i zahrádka a sní spojené práce, které ještě zvládnu. Mám ale moc hodného syna, který mi je velkou oporou.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Můj den je pohodový, dělám si, co chci a na co mám náladu. Začínám ranní kávou (v létě na terase), procházkou se psem a pomazlením s kočkami (ty taky miluji po celý život a už mám 10. kočku – stále od 23 let, kvůli vnoučatům jsem odchovala už asi 20 koťat, aby si to dětičky užily), uvařením něčeho dobrého (ráda zkouším nové recepty podle televize) a ručními pracemi. Mezi tím nějaké návštěvy sousedek a známých, 1x týdně s kamarádkou hrajeme kanastu a v létě jezdím na výlety (ještě jsem aktivní řidička), na houby, koupání. Prostě se nenudím!

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Ponožku pletu asi 3-4 hodiny – vždyť je to nějakých 500-800 oček!

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Ano, když upletete každou jinou.

Anna Kultová

(Malé Svatoňovice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Pracovala jsem jako dětská sestra, nyní jsem již v důchodu.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Mám ráda pletení. Naučila jsem se plést už na základní škole. Maminka, která měla starost, abych se naučila nějakou ruční práci, mně zajistila pletení u jedné paní, k níž jsme se sestrou společně chodily, a od té doby pletu. Zajímavé je, že jsem začínala právě s ponožkama. Dřív jsem hodně pletla, když byly děti nebo vnoučata malé, teď už pletu pro pravnouče, pletení mě baví.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

U pletení hlavně relaxuji, když je pletení snažší, bez vzorku, klidně při tom sleduji i televizi nebo si s někým povídám.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Ráno po snídani si udělám kafíčko, jdu luštit křížovku anebo si čtu. Před polednem jdu nakoupit a vařím oběd, odpoledne s mužem rádi chodíme na vycházku nebo na tůru. Pracuji také hodně na zahradě, pěstuji zeleninu a starám se o kytky, teď zrovna mě kvetou krásné muškáty. Někdy také jezdíme na kole, rádi chodíme na houby, na borůvky, jezdíme na výlety, ale hlavně se staráme o zahrádku.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Někdy, když mám dobrou vlnu a daří se mi, tak za jeden večer u televize uplete jednu ponožku, trvá mi cca 2-3 hodiny, ale to bych musela plést v kuse.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Naposledy jsem ze zbytků vytvořila pestré pruhované ponožky, z toho jsem měla radost, že se to celé spotřebovalo. Jednu dobu jsem ráda dávala ponožky k vánocům pod stromeček, každý si vybral, kdo jaké potřebuje. Stala se z toho taková tradice a každý se už smál, že bude mít doma čím vytírat podlahu. Někdy obdaruji i sousedy. Nejvíc používá ponožky můj manžel, který je nosí celoročně, a kdybych ho nehlídala, tak si je vezme i když jde do města. Dřív jsem mu dělala proužkatý, ale dnes si dávám pozor, aby vypadaly nenápadně.

Alexandra Kadalová

(Mariánské Lázně)

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

O ponožkovém projektu jsem se dozvěděla díky mé sestře – o Elpidě si přečetla v Právu. Já zrovna potřebovala nějaký životabudič a sestra mi napsala – pleť ponožky. Chvíli mi trvalo, než jsem Vaši společnost oslovila. Jsem ale nesmírně ráda za tuto moji aktivitu, neboť i při dlouhém jarním pobytu v nemocnici mi držela nad vodou a já pletla a pletla a pletla.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Pletu a doufám, že ponožky budou dělat radost nejméně takovou, jakou já prožívám při jejich tvorbě. Přemýšlím, kdo si je asi koupí nebo komu budou darovány a zda z nich bude mít radost nebo při nejmenším mu aspoň zahřejí nohy. Někdy není vůbec jednoduché zkombinovat barvy a materiály vln a kolikrát beru radu s mladšími členy rodiny, abych šla „ s dobou“. Když mi přijde balík s vlnami, je to pro mě neskutečný zážitek a večer při usínání přemýšlím, jak budu ponožky plést - moje představy jsou mnohdy velmi bujné, musím slevovat z mých záměrů, přesto se snažím, aby ponožky nebyly stejné.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Neumím ale odhadnout, za jak dlouho ponožku upletu – závisí to na mnoha okolnostech – třeba kde se nacházím, zda mám na pletení čas a chuť a mnohdy to závisí i na materiálu, ze kterého pletu a vzorku, pro který se rozhodnu – když mi to nebaví, nepletu, chci, aby ponožky byly pleteny s radostí a láskou. Vím, že zvládnu jednu ponožku za den, ale to jen pletu a pletu a pletu…

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

A můj zážitek s ponožkami? Před nějakým časem jsem upletla legrační ponožky – byly samá kytička a moje sestra je přihlásila na nějakou pražskou výstavu. Po jejím ukončení šla ponožky vyzvednout v určeném termínu, ponožky se vůbec nenašly – tak doufám, že tomu, kdo je zcizil, tak učarovaly, že je musel mít a udělaly mu radost aspoň na nějakou chvíli.

Marie Svobodová

(Medlešice)

Já bydlím 7 km od Pardubic ve vesnici Medlešice, ale už patříme pod Chrudimský okres. Chrudim je vzdálená 4 km.

K ručním pracím mě od mala vedla moje maminka, která byla vyhlášená pletařka. Kromě pletení mě naučila háčkovat a šít. Nejprve jako děcko jsem pletla na panenky, později pod vedením mamky pro sebe a kamarádky.

Toto bezstarostné pletení trvalo do mých necelých 17 let. V den svých 45 narozenin maminka zemřela a mě zůstal jen taťka (54 let), který pracoval jako výpravčí vlaků a stará teta (80 let) u které jsme bydleli.

U maminčiny rakve jsem si přísahala, že ve 20 letech budu mít dítě (to proto, že jsem se bála, abych nebyla stará a mohla se o děti postarat). Vyučila jsem se pro chemické závody Semtín laborantkou – pracovala jsem na 3 směny. Musela jsem se postarat o vaření pro nás a tetu a celou domácnost. V 19 a půl letech jsem se vdala (letos 17. 2. oslavíme 49 let). Dcera se narodila v mích 20 letech v 7 měsících, měsíc byla v inkubátoru než dosáhla váhy 2,5 kg. Ještě dnes brečím, když si vzpomenu, jak jsem přišla z porodnice domů bez ní, jak to bylo smutné. Že by mě někdo opečovával v šestinedělí to neexistovalo. Po příjezdu z porodnice taťka zrovna pral v obyčejné pračce bez ždímačky bez vodovodu (venku – bylo to v létě), převlékla jsem se a šla jsme mu pomoci.

Tak pro mě začala mateřská dovolená, která trvala 3 roky. Po mateřské jsme bydleli v Pardubicích nejprve v bytě 1+1, později jsme provedli směnu za 3+1. Každý pátek po práci jsme jezdili do Medlešic a vraceli se v neděli do Pardubic. Později jsme se rozhodli, že si postavíme nový dům.

Manžel byl vyučený zedník, já jsem sháněla materiál – míchala maltu a vše mu navážela k ruce. Celý dům – podsklepený 1 patrový, jsme postavili ve dvou během 3 let. Taťka bydlel s námi, teta mezitím zemřela ve věku 95 let.

Opět jsem se po mateřské vrátila do Semtina, ale na jiné pracoviště (laborantka výroby nitroglycerinu – důlních trhavin – semtexu). Celkem jsem tam byla 26 let. Potom se snižovaly stavy – rok jsem byla doma – starala jsem se o taťku, který zemřel v 89 letech, pak jsem pracovala jako barvířka punčochového zboží v soukromé firmě v Chrudimi až do důchodu.

Měla jsem vrozenou vadu kyčelního kloubu. V roce 1993 jsem byla na totální endoprotéze, v roce 2015 jsem byla na reoperaci. Mám trochu omezený pohyb.

Pletení je pro mě odreagování – u toho zapomenu na všechny starosti, které se někdy vyskytnou, spíš myslím na hezké věci, které mě v životě potkaly (např. narození vnuka – bude mu už 25 let). Máme zvířátka: 2 kočky, psa border kolii, papouška Žaka, s ním se dá mluvit a tak je veselo.

Dopoledne uvařím oběd, v létě se vykoupu v bazénu, pustím si rádio naladěné na stanici country a zase se vracím k jehlicím.

Když nemám co plést, tak jsem celá nesvá. Jsem ráda, že mohu plést ponožky – průběžně budu mít co dělat a bude to mít nějaký smysl.

Emilie Kafková

(Milovice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Prodavačka. Vždy jsem prodávala jídlo – maso, uzeniny, vydávala jsem teplá jídla. V důchodu jsem si pak chvilku přivydělávala v Orionce.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Vždycky jsem měla ráda ruční práce, hodně jsem vyšívala. Nyní se mi ale zhoršil zrak, a tak je pro mě pletení jednodušší. Moc mě to baví.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Sleduju televizi a hodně přemítám o minulosti. Život hodně utekl. Často je to smutné vzpomínání.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Celý život jsem žila v Praze a teď žiju v Milovicích.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Kolem osmé už jsem oblečená, když je potřeba, tak vytřu podlahu. Dopoledne vařím a koukám na ČT24. Už se nerozčiluju, jsou to blázni. Pletu nejvíc přes den. Všechny mé dny jsou už bohužel stejné.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Záleží, po jakých hodinách pletu a jakou velikost. Někdy dva dny, někdy tři.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Jsou to spíš radostné a uklidňující chvíle. Někdy dávám ponožky i pošťačce, protože mi hodně pomáhá. Teď jsem jí dala dvoje, protože mi přivezla z lékárny berle a já tam nemusela. Úplně zlatá.

Štěpánka Celbová

(Mladá Boleslav)

Jako u všech babiček se u nás  doma pletlo a přeplétalo už za války i po ní. Pokračovala jsem, dokud jsem byla svobodná, i když jsem se vdala a měla děti a pak vnuky, pořád. Potom zájem o pletené věci opadl. Plést jsem znovu začala až po roce 1999, kdy jsem si prodělala úraz pádem ze schodů a ochrnula jsem na spodní polovinu těla. Když jsem se znovu naučila chodit, měla jsem spoustu volného času a znovu vytáhla jehlice. Vymyslela jsem, že upletu moji milé švagrové pléd. Moc se líbil a tak jsem oplédovala celou rodinu, všechny známé. Upletla jsem jich asi 40 ks. Následovaly háčkované šátky, ponča, čepice, rukavice, chomouty a ponožky.

Když jsem měla celou naší rodinu opletenou (mám 5 vnuček, 2 snachy, dceru, 4 neteře a svoji milou švagrovou), tak jsem v televizi  v pořadu  Sama doma zaslechla debatu o sdružení Elpida a jeho aktivitách. A už jsem byla drápkem chycena. Moje vnučka mi pak ten pořad našla na počítači, poslala dotaz, co mám udělat proto, abych se mohla zapojit. A dál už to znáte.

Teď mám pletení ponožek jako radost každého dne. Upletla jsem jich už 70 párů. Krátím si tím dlouhé večery, jelikož  žiju sama v domečku s kocourem. Není to moje jediná činnost. Také vařím pro sebe a pro kocoura, starám se o zahradu a slepice. Asi před 3 lety jsem se naučila háčkovat korálkové náramky a náhrdelníky, také jimi jsem zaplavila celou rodinu a všechny své známé. Nikdo z mého domu neodešel bez náramku.

Zdeňka Steinochrová

(Mladá Vožice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Moje současné zaměstnání je úřednice, 30 let jsem pracovala na poště v přepravě.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletení ponožek je pro mě z nouze ctnost. Mám doma dva chlapy, kteří mi nechtějí nosit nic pleteného, mimo ponožek, proto jsem se zaměřila na ně. Nezanedbatelnou výhodou je rychlé dohotovení a zpracování všech možných zbytků.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení ponožek většinou poslouchám televizi, dříve jsem při pletení četla knížku, to již nemohu, protože musím mít brýle jako na počítač.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Můj den vypadá následovně: po osobní hygieně dojdu nakrmit zvířata (slepice, kachny, králíky a psa), nasnídám se a v úterý a ve čtvrtek jdu dopoledne do zaměstnání, v pondělí, ve středu a v pátek jdu do práce až od 12:00 hodin, proto uvařím, uklidím, pokud mám chvilku, pletu nebo si přečtu kousek knížky. Po návratu z práce poklidím po manželovi a synovi nádobí, pověsím vyprané prádlo apod. Od jara do podzimu ještě obstarám zahrádku, opět se postarám o zvířata. Kolem 19:00 si pustím televizi na počasí a zprávy, vezmu pletení a cca do 21:00 pletu.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Ponožku na dvou jehlicích upletu cca za večer, na čtyřech jehlicích dva večery.

Jiřina Plzáková

(Most)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Pracovala jsem jako zdravotní sestra v mostecké nemocnici. Již půl roku žiju v domově důchodců Astra v Mostě.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky pletu od svého mládí a pletení je mou velkou zálibou. Do poslední chvíle jsem se starala o svého těžce nemocného manžela, který před rokem zemřel. Byla jsem natolik vyčerpaná, že mi nervy vypověděly službu. Přestala jsme chodit a dokonce jsem se začala loučit se svou velkou zálibou pletení ponožek, které jsme dříve pletla a rozdávala s láskou svým blízkým a kamarádkám. Jehlice jsem darovala pletařkám a byla jsem přesvědčená, že už se k pletení nikdy nevrátím. Ale najednou se můj stav začal zlepšovat, začala jsem chodit s chodítkem a dokonce jsem začala na posledních jehlicích, které jsme si na zkoušku nechala, plést ponožky. A ejhle ono to šlo, najednou jsem to byla zase já.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

V současné době pravidelně navštěvuji a těším se na dopolední příjemné pletařské dýchánky při kávičce v domově důchodců v Mostě. Pletení je pro mne i jakási forma terapie.

Jiřina Balcarová

(Náchod)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem důchodkyně narozená v roce 1932. Pracovala jsem jako korespondentka, zásobovač, účetní a v důchodu jako prodavačka a stále se bavím pletením.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletařskou vášeň jsem zdědila po mamince. Už jako dítě jsem pletla na panenky a ve škole jsem se těšila na ruční práce.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Pletu ráda ze zbytků a těší mě kombinace, které vymyslím a mám dobrý pocit, když trefím a zbyde mi jen kousíček klubíčka.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Mám zahrádku, takže pletení a práce na zahradě je náplní mého důchodového života. Dopoledne pletu a odpoledne pracuji na zahrádce. Občas vyrazím na delší procházky po okolí. Je u nás pěkná příroda a je na co se dívat.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Na větší práce už nemám, takže pletení ponožek, které pletu 6–8 hodin, mě vyhovuje.

Janina Vrátníčková

(Nesovice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Pracovala jsem v tiskařské firmě jako editorka, kontrolovala jsem správnost pravopisu, než šla kniha do tisku.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletení je můj celoživotní koníček, velmi si u toho odpočinu, vyčistím si hlavu a přijdu na jiné myšlenky.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Myslím, co dělají děti, jestli jsou spokojené, kdo si asi ty moje ponožky koupí a zda z nich bude mít radost, mám jen přání, abych byla já i má rodina zdravá a ještě tady nějakou chvíli pobudu.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Mám nějaké zvířectvo, ne hospodářské – psa a kočku. Chodím psa několikrát za den vyvenčit, mám zahradu, kterou mám celou osázenou, takže práce je stále dost.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jedna ponožka (ne pár) mi trvá asi 4 hodiny).

Karla Chrastinová

(Nový Jičín)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem vdova a v důchodu jsem již od roku 1990, předtím jsme pracovala jako sekretářka v kanceláři SD Jednota.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Od malička jsem byla zvyklá šetřit. Jak byly dcerky malé, tak jsme na ně šila a pletla. Snažila jsem se upotřebit všechny zbytky látek a vln. Teď ve stáří jsem začala plést ponožky z různých zbytků vln a přízí, baví mne je různě kombinovat.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Ráda pletu a při tom poslouchám hudbu různých žánrů. Někdy se při pletení dívám i na televizi, ráda vzpomínám, jak jsem žila dříve a přála bych si, aby moje vnoučata a pravnoučata měli spokojený život.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Jsem sama a vařím si. Obvykle ráno chodím na poštu, odpoledne chodím 2x do týdne do klubu seniorů. Jednou týdně jezdím za svou 94letou sestrou do Kunína, kde je krásný zámek a park. Sestra si ve svém věku vaří a stará se o zahradu a chodí si i sama nakupovat.

Také ráda luštím sudoku a různé křížovky, ráda čtu a v televizi sleduji různé programy. Chodím na vycházky po okolí.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

To je různé – záleží na materiálu a jeho síle. Asi tak 2-3 dny.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Loni na Mikuláše jsem jeden pár použila na zabalení sladkostí pro 2 mé malé sousedy.

Alena Grutmannová

(Olomouc)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Celý život jsem pracovala u Českých Drah jako operátor výpočetní techniky.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletu pro radost a  opravdu mě to moc baví.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení se dívám na televizi, většinou na dokumenty.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Jsem v důchodu a můj den je většinou poklidný, často chodím na výšlapy s partou.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Někdy upletu celý pár ponožek za 3 dny.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?


Legrace při pletení je, když požadovaná velikost je 46.

Božena Krejchová

(Olomouc)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Úřednice, nyní penze.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletení mě baví od dětství, taky paličkuji, tkám.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Co vymyslím dále.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

V sezóně zahrada, mimo sezónu čtení a ruční práce, procházky.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak kdy, nemám to změřené.

Máte nějaká přání nebo očekávání v rámci projektu Ponožky od babičky?

Být užitečná.

Pavla Kadlecová

(Ostrava)

Já jsem se v roce 1969 odstěhovala a později vdala tam, kde jsem dosud. Jelikož jsem vyrůstala v dost nepříjemné době, nedostala jsem se na žádnou školu, maminka mi našla po haluzi učební obor Prodavač motorových vozidel. Pro mě, která v rodině neměla nikoho, kdo by nějakým povozem disponoval, to byl obor nepředstavitelný, ale asi mi byl určený, jelikož i když jsem již desátý rok v důchodu, stále chodívám sem tam na brigádu.

 
Celý život jsem zvyklá na štrikování, v mládí jsem měla tři dcery, které se chtěly líbit, a tak jsem mimo pletení v ruce pletla i na stroji a šila nejen pro nás, ale i pro jiné. Měla jsem vždy radost, pokud se moje výrobky dobře nosily a byly jiné než všemocná konfekce.
Pokud pletu doma, vzpomínám, ale spíš se dohaduji se svýma dvěma kočkama, že si to upletu sama. A pokud je to na chatě, musím naše dvě fenky přesvědčovat, že tenisáky vypadají jinak než klubíčka.

Žiju sice v Ostravě - Porubě, ale pokud si chci zvednout tlak, zajedu za manželem na,
 jak já říkám, psí boudu. Protože se s ním znám už od malička, nemusí ani nic říkat, hned poznám, co si myslí a proto tam nebývám moc dlouho. Popis mého dne není moc rozdílný. Ráno si ráda přispím, protože tvrdím, že jsem na to čekala padesát roků. Někdy vstávám dříve, pokud jedu do práce, někdy jako správná důchodkyně obejdu nějakého lékaře.

Když se nic neděje, sedáme s kočkama u snídaně a ty už čekají, až začnu plést. Někdy jsme samy, někdy přijdou dcery s vnoučaty, které jsou už v letech, by se řeklo dospělých, a je tu náhle večer s jehlicema u televize.


Ponožky mi trvají podle toho, jak se vyvrbí situace. Někdy je mám za den hotové, ale někdy na mě padnou následky moji operace nádoru na mozku, následné mrtvice a ochrnutí na půl těla. Mám ale štěstí, že mám tak trochu střelenou povahu, že to nikdy moc dlouho netrvá a že mě napadají různé hlouposti. 

Moje přání a očekávání jsou tak nějak obyčejná, abych mohla ještě dlouho dělat radost svými ponožkami a těšit se ze spolupráce s Vámi.


Za tu dobu, co pletu, jsem zažila již více situací, nejvíce si vzpomínám na moji nejmenší vnučku, která chtěla, abych ji naučila plést. Sice to udělala obráceně, co já napletla, to ona rozpárala, protože to na její nohy bylo moc velký. Od té doby se už nějak k tomu nehrne, protože tvrdí, že ve svých šesti letech na to má už velké nohy.


Eva Knopová

(Ostrava)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Je mi 71 let a jsem již 18 let v důchodu. Dříve jsem pracovala jako soustružnice.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Do projektu mě přihlásila má nejstarší vnučka. Už 6 let jsem vdova a dlouho jsem hledala nějaký přivýdělek z domu, který by zároveň vyplnil můj volný čas. Za tuto příležitost jsem velice ráda, jelikož pletu od mládí a velice mě to baví a naplňuje.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení se nejčastěji dívám na televizi a na nic konkrétního nemyslím. Je to relaxační činnost.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Mé dny jsou víceméně stejné. Vstávám v pět hodin ráno a jdu vyvenčit pejska. Dopoledne obstarám nákup a nějaké domácí práce. Po obědě jdu opět na procházku s pejskem a odpoledne se nejčastěji věnuji pletení, případně stihnu i nějaké to kafe s přítelkyněmi. Po večerní procházce s pejskem opět pletu a sleduji televizi. O víkendech se věnuji své rodině, která jezdí na návštěvu.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Uplést jednu ponožku mi trvá přibližně 3-4 hodiny.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

S ponožkami si užiju i spoustu legrace. Někdy si připadám jako alchymista, to když vážím jednotlivá klubíčka zbytků vlny a kombinuji barvy a gramáže tak, aby mi nakonec pod rukama vznikla pěkná, nositelná ponožka. :-)

Alena Kovalová

(Ostrava)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem už pár let v důchodu a celý život jsem pracovala jako učitelka na nižším stupni ZŠ.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky jsem se naučila plést v mládí, takže vlastně pletu celý život a připadá mi to jako úplně přirozená činnost...

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

To je moje tajemství.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Mé dny se dělí na dny zimní a letní. V zimě ráno vstanu uvařím kafíčko a posnídám a pokud nemám nějaké pochůzky po doktorech, tak hned přichází na řadu pletení. Před polednem si zajdu pro oběd, po obědě trošku odpočinu, poklidím a pak pletu při koukání na soutěže, zprávy a nezbytný seriálek. Celkem běžný důchodcovský den. A v létě se hlavně snažím na chalupě udržovat zahrádku, takže pokud moc neprší, mám spíš pletací pauzu.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Pletu ponožky na 5ti jehlicích, takže to trvá trošku déle. Jednu ponožku mám dokončenou tak za 2 dny, ale špatně se to měří, protože mezi pletením dělám i jiné činnosti...A také je každá ponožka jinak složitá, u moc proužkovaných ponožek docela trvá zapošívání.

Šárka Růžková

(Ostrava)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Byla jsem v nemocnici jako dětská sestra, nyní jsem v důchodu.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletení ponožek mne uklidňuje.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Myslím na všechno možné, ale hlavně na správný počet oček při pletení.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Dopoledne většinou pletu, někdy zajdu do obchodu, uvařím si oběd, odpoledne jdu na delší procházku, potom zase pletu a dívám se na televizi.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Když se daří, tak upletu jednu ponožku za týden. Někdy se stane, že musím párat, tak to trvá déle.

Zdeňka Vláčilová

(Ostrava)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

V zaměstnání jsem měla většinou dělnické profese. Nyní jsem na penzi.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Neumím být v klidu, musím se stále něčím zaměstnávat. V mládí jsem pletla oblečení na své děti a neteře, byla to nutnost. Lidem se moje výtvory líbily. Pletení se rozšířilo na sousedy. Dcera na internetu viděla Vaše stránky, zeptala se mě jestli by se mi tato činnost líbila. Líbí a moc, jsem spokojená, kdykoliv se mi chce a mám čas mohu plést ponožky.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Mám přání aby mi sloužilo zdraví a mohla jsem cestovat.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Jako penzistky. Podle počasí procházka, nákupy. Navštěvuji divadla, koncerty, výstavy, hodně čtu, luštím křížovky a pletu.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Záleží na tloušťce vlny a velikosti. Asi 2–3 hodiny. Nepletu v kuse.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Při jednom rodinném setkání je měli oblečené všichni.

Libuše Kneblová

(Otrokovice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Celý život jsme pracovala jako pekařka. Vůně čerstvého pečiva je prostě úžasná a nezaměnitelná!

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky jsme začala plést především proto, abych měla po ruce nějaký originální dárek, kterým bych mohla udělat svým blízkým radost. Později jsem ponožky začala plést nejenom pro svou rodinu, ale i při všechny své známé i neznámé. Prostě pro všechny, kterým se ponožky líbily, a měli o ně zájem.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Mám velice ráda pohádky. Proto pletu ponožky především při sledování televizních pohádek. Při pohádkách jsou ponožky velice brzy hotové a třeba si zachovají i nějaký ten pohádkový okamžik pro svého nového majitele.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Žiji ve městě Otrokovice, které mám moc ráda.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den.

V průběhu mého dne věnuji každou volnou chvilku pletení ponožek. Kromě běžných každodenních povinností mám velice ráda setkání s rodinou. Se svými vnoučaty ráda zajdu na procházku nebo do cukrárny nebo si zahrajeme nějaké stolní hry. Všechna má vnoučata jsou samozřejmě mými pravidelnými odběrateli ponožek.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jednu ponožku většinou upletu přibližně za dvě až tři pohádky.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Skvělý pocit s mými pletenými ponožkami zažívám vždy, když si kdokoliv, kdo vyzkouší mé ponožky, přijde pro další. A navíc chce i ponožky pro svou rodinu a své blízké.

Hana Adametzová

(Pardubice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Inženýrka chemie, nyní v důchodu.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletu od mládí, modely si vymýšlím a ponožky pletu, protože jsem měla hodně zbytků vlny.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení myslím, jak upletu další věc, dívám se na televizi a dříve jsem při pletení četla nebo se učila.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den.

Ráno při snídani luštím sudoku nebo křížovky. Podle ročního období pracuju na zahradě, jezdím na nákupy do „města“. Mezitím televize, pletení, šití a jiné podobné práce. Každý večer v posteli čtu před spaním.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

To záleží na materiálu, modelu a náhodě.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Vzpomněla jsem si na situaci, kdy se nové ponožky páraly a pletly se z nich svetry. 60.–70. léta. Tehdy se prodávaly bílé „vlněné“ ponožky, pár á 5 Kč. Na svetr bylo potřeba cca 10–11 párů. Bylo to nedostatkové zboží a stály se na něj fronty. Já sama jsem to nevyužila, neměla jsem čas ani náladu sledovat, kdy přijde do „obuvi“ zboží.

Ivana Křivčíková

(Pardubice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Letos se chystám do důchodu, ale stále budu pracující důchodce. Celou dobu se zabývám výpočetní technikou, hlavně software.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletu a háčkuju všechno, nejen ponožky. Asi jsem se s jehlicemi a háčkem už narodila. Mamka mi vyprávěla, že jsem místo háčku používala prsty. Protože si to nepamatuji, tak jsem musela být opravdu malá. Dokonce jsem se o svatém týdnu před maturitou učila s jehlicemi v ruce. Upletla jsem si celou halenku na jehlicích č. 1. Díky ruční práci můžu někomu udělat radost.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení se snažím na nic nemyslet.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Ráno do práce. Odpoledne z práce, nakoupit, uvařit. Nejsem zdravotně úplně v pořádku, mám dny, kdy si musím jít minimálně na 1 hodinu lehnout. Večer si sednu k televizi s jehlicemi v ruce. U pletení si odpočinu psychicky. O úklid se dělíme s manželem.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

To se nedá určit. Záleží na tom, jestli je to velká nebo malá ponožka, jestli je z tenčího nebo silnějšího materiálu. Kolikrát pletu i během vaření, když zrovna nic nemusím míchat nebo krájet a čekám, než mi vykyne těsto nebo se podusí maso.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Když mi manžel oznámí, že mu došly ponožky. On je nosí i v práci. Snažím se mu vždy uplést několik párů naprosto stejných, protože když nějaká odejde do věčných lovišť, tak ji může dát dohromady s jinou.

Marie Hájková

(Ploskovice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Vyučená jsem drůbežářka, pracovala jsem jako uklizečka na zámku Ploskovice a před odchodem do důchodu jsem pracovala jako skladnice a prodavačka v ovocnářství.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ruční práce dělám od mládí, pletla jsem všem svým dětem a ponožky mě naučila starší dcera, je to prima relax.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Výborně se odreaguji. Přání, která mám, se už nedají splnit.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Ráno cca v 6.30 vstávám, jdu nakoupit, nasnídám se, nakrmím slepice, sleduji televizi, uvařím oběd, po obědě většinou sleduji TV a pletu, odpoledne jsem na zahrádce, večer u TV pletu.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Nestopovala jsem si nikdy čas, ale 1 ponožku za den s přestávkami udělám.

Mária Sedláková

(Ploskovice)

Je mi skoro 70 let, žiji v malé obci na kraji Českého ráje. Celý život jsem pracovala v automobilce.

Žiji v domečku sama, jsem vdova a celý život jsem pracovala v automobilce. Od dětství mě baví ruční práce pletení a háčkování obzvlášť. Od panenek až po vnoučata.

Mám ráda výlety do přírody, ráda cestuji a starám se o všechno, co je potřeba kolem domu a zahrádky. Ponožky pletu, když je mizerné počasí nebo večer u televize. Někdy jedny za den a jindy třeba za týden.

Opletla jsem již všechny děti, vnoučata a známé a ještě mě to bavilo, tak jsem pletla do krabice.

Zdeňka Buková

(Plzeň)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

30 let na poště za přepážkou, poslední 3 roky jako dělnice v Obzoru Plzeň.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletu celý život na děti a vnučku, na Fb jsem našla odkaz na pletení ponožek a to mě chytilo.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

U pletení relaxuji a aspoň nemyslím na životní problémy.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Jsem bohužel ještě zaměstnaná, zbytek času dělím na rodinu a odpočinek u pletení.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Nikdy nemám čas uplést celou ponožku najednou.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Upletla jsem 3 stejné a na 4 jsem už nějak neměla vlnu.

Jana Pavlíčková

(Plzeň)

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Do projektu Ponožky od babičky jsem se zapojila v prosinci 2015, po vysílání ČT pořadu Sama doma, kde o projektu hovořila paní B. Hilliová.  Proč pletu právě ponožky? Já pletu cokoliv, ruční práce jsou mým celoživotním koníčkem. Pro projekt Ponožky od babičky jsem od prosince upletla zatím asi 110 párů (posledních 20 párů je zatím na cestě). Materiál na pletení si, mimo jiné, také kupuju za peníze, které mě posíláte. Kromě tohoto projektu pletu také čepičky a ponožky pro neonatologické oddělení.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Já se hlavně snažím nemyslet na „blbosti“. Myslím tedy maximálně na to, jaké ponožky upletu příště a ne jestli mě někde bolí nebo píchá.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Nejsem důchodkyně, která by se nudila, bydlím na okraji města, v domě se zahradou, kde je práce dost, ale pletení mě baví více, takže na to si vždy najdu čas. 

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

To je závislé na mnoha okolnostech, myslím, že jednoduchou ponožku ze středně silné příze jsem schopna uplést za 3 hodiny.

Růžena Eliášková

(Prachatice)

Vyučila jsem se prodavačkou v potravinách. Toto povolání jsem měla ráda, hlavně stálý styk s lidmi. Mimo 10 let, kdy jsem měla dvě dcery, rodinný domek a starala se o zahrádku, kterou miluji. Když se dcery vdaly, odešly z domu, manžel mi zemřel, seznámila jsem se s mužem. Vzali jsme se a koupili si dům na Šumavě, kde jsme společně provozovali hospodu.

Po 25 letech společného života mi manžel zemřel. Hospodu již neprovozuji, starám se o dům, zahrádku, řežu dříví na zimu, chodím na houby, ale večer to na mne sedne a nudím se. Proto jsem si vzpomněla, jak jsem pletla ponožky, tak jsem zavzpomínala a začala plést z rozpáraných svetrů. Kamarádkám, známým, návštěvám, až jsem se dozvěděla o vás.

Alena Baumruková

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Do důchodu mi ještě nějaký ten rok schází, takže zatím jsem účetní

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky (a cokoli jiného) pletu od mala. Pamatuju se, jak jsem s mamkou a sestrou sedávaly vedle sebe na gauči a jehlice nám jen cvakaly. Náš táta sedal v kuchyni u stolu a necoval záclony :) V dospělosti mě ruční práce vytáhly z jedné velice složité životní situace a dosud je používám jako terapii. Dobře se při nich přemýšlí.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Koukám se u pletení na televizi, nechávám volně plynout myšlenky, když potřebuji najít odpověď na problém, se kterým si nevím rady, nebo promýšlím další pokračování svých sci-fi a fantazy příběhů, kterými se také bavím ve volném čase. Chce malou ukázku? V poslední době mě napadlo pár „mikropovídek“ do sta znaků. Tady je jedna z nich: Vědec v ISS na orbitě Země nevěřícně koukal z okna. Zvenku po něm lezla moucha.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Raději ne, je to samá práce a trochu pletení, háčkování a psaní :)

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak kdy. Někdy dva dny a někdy dva týdny.

Máte nějaká přání nebo očekávání v rámci projektu Ponožky od babičky?

Už pár let pletu pro předčasně narozené děti v projektu Mámy pro mámy, a pořád mě napadalo, že bych měla taky udělat něco z druhé strany. Vaše „ponožky“ jsou skvělé, protože to je něco, co umím (skoro poslepu) a je to pro mě rovnováha.

Marie Čížková

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Byla jsem cenový referent, účetní, prostě kancelářské profese, ale ve výrobních podnicích, což mě vyhovovalo, že za těmi firmami byly výrobky.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

K pletení ponožek jsem se dostala asi po 50ti letech díky vašemu projektu a k pletení bumerangové paty mě přivedla B. Hilliová. Těžce jsem se jí učila podle počítače, teď už je to hračka. První ponožky jsem upletla asi v 10ti letech. Moc mě to nebavilo, protože jsem pletla volně a padaly mi jehlice, a když jsem hodně utahovala, braly mě křeče do rukou. Měla jsem každou ponožku jinou, i když jsem si přesně počítala řady. Pletení ponožek 2mi jehlicemi mi také nevyhovovalo. Brzy jsme měly pletací stroj a tak se pletení všeho odvíjelo na něm. Nerada jsem přeskakovala z jedné práce na druhou a u stroje bylo potřebné, dokončit výrobek, aby pletenina nezůstávala ve stroji. Při pletení se používaly jen tenčí materiály a pletenina nebyla pružná. Později jsme měly i dvoulůžkový stroj, ten už vytvářel pružné vzory, ale stále z tenčích vln. Takže pletení silných vln nebylo možné, ale i tak byl stroj vhodnější, než ruční pletení, které bylo pro mě nepravidelné a pomalé. Takže vlastně vždy šlo o výsledný výrobek, než o skutečné pletení. Teprve teď mě baví nejen ten výsledný produkt, ale i skutečné pletení, hlavně používání různých odstínů barev a kombinace materiálů. A také to, že pletení může provázet ostatní činnosti, dívání na televizi, cesta v tramvaji, country festivaly...

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Podle toho, jaké barvy používám, mě napadají další barevná kombinace. Nebo když už pletu mechanicky, tak si spíš urovnávám svoje myšlenky na ostatní činnosti a tím se mi ovšem stává, že zapomenu na okolí, takže nemůžu plést u vaření, protože jídlo spálím).

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Každý den jinak. Tvrdím o sobě, že nemám 24hodinový cyklus, ale jen 20ti hodinový. To znamená, že se mi jednou za čas otočí den a noc, takže ve dne spím a v noci šiju, pletu nebo něco jiného, co lze. Záleží také na tom, jakou akci nebo činnost mám další den a tak si tomu musím přizpůsobit den předchozí. Nerada se přerušuji při jednotlivých činnostech, takže si navařím dopředu tak, abych si nakrabičkovala jídlo do mrazáku. Potom jen vyndám krabičku a udělám přílohu. Nebo když mám lékaře, tak si cestu spojím s ostatními. Zajdu na oběd a nákup. Mám permanentku na bazén. Na důchod jsem si pořídila dům v menším městě, kde stále ještě probíhají stavební úpravy. Ráda bych leccos dělala sama, ale chybí mi znalosti a zkušenosti. Po několika letech jsem se odhodlala k okopání jedné straně domu, která je potřeba odizolovat. Šicí stroj mám venku i v Praze. Mám syna, ale vnoučata ne. Takže si třeba vymyslím šití trenek a pošiju všechna vnoučata sester. Dnes se to již moc nenosí, ale ráda upravuji věci, takže z menších tepláčků jsou přidáním pruhů a lemů větší. Předloni jsem upletla svetry pro všechny děti a některé dospělé. Posezení venku a u televize je spojené s pletením.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Mě asi 5 hodin. Většinou si dopředu napletu barevné lemy, pak patu a konec pletu na cestách a akcích.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Byla jsem na country fontáně v Chuchli. Vzala jsem si s sebou pletení, deku a sedla jsem si pod tribunu, kdyby pršelo a abych nebyla moc vidět při pletení. Letos jsem byla znovu a seděla jsem na stejném místě. Přišel ke mně pán a zajímal se o pletení. Prý tam byl minule a viděl mě.

V restauraci na Točné jsem si myslela, že také sedím skrytá, když se ozvali hudebníci, že ženy využívají tento čas k užitečné činnosti. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se jedná o mě.

Marie Dlouhá

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem už mnoho let v důchodu. Mým jediným povoláním byla učitelka matematiky a fyziky.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletení je totiž činnost, kde je vidět výsledek a z toho pocit radosti z vykonané práce. Když je špatná, rozpáře se, uplete se jiná, lepší.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Pletení je pro mne odpočinková práce, proto myslím pouze na vše příjemné. Často přemýšlím nad tím, z čeho je ta vlna, z které právě pletu, co z ní bylo upleteno, kdo tu věc nosil, atd...

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Vstávám asi v osm. Dopoledne běžné domácí práce a pak v kuchyni, vařím pro věčně hladového, mlsného manžela. Odpoledne, od jara do podzimu, se věnuji práci na zahradě, ve skleníku nebo na chatě, kam jezdím 6 km autem do zahrádkářské kolonie, teď už většinou jen sekat trávu. Večer tradičně posedíme u televize. Manžel pospává, já pletu.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak dlouho mi trvá uplést jedny ponožky, nevím. To záleží na materiálu a velikosti.

Pavla Hechtová

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Do roku 2010 jsem pracovala jako asistentka vedení společnosti Opavia a úseku prodeje. Práce to byla velice zajímavá a různorodá a to mě moc bavilo.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Je to trochu delší historie – v dětství a mládí mně všichni tvrdili, že se musím hodně učit, abych se nemusela živit rukama, protože při své nešikovnosti bych si nevydělala ani na slanou vodu. Hodně dlouho jsem byla přesvědčena o pravdivosti tohoto tvrzení. Později jsem začala zkoušet různé ruční práce, některé s menším některé s větším úspěchem. Je pravda, že mi velice často ruční práce „daly zabrat“ a potřebovala jsem více času, než jsem „vykoumala“ jak co udělat, ale o to víc mě těšil každý úspěch a pletení patří k těm ručním pracím, které mi jdou docela dobře.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Většinou se dostanu k pletení večer při televizi a zrovna při pletení nepřemýšlím o svých snech nebo plánech, ale asi jako spoustu dalších lidí si přeji hlavně, aby mi co nejdéle vydrželo zdraví a mohla jsem se o sebe postarat.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Většinou nemusím vstávat brzy, takže si ráda přispím, třeba až do 8 hodin a pak si užiji ráno beze spěchu – trochu si zacvičím, nasnídám se a svůj den začínám mezi devátou a desátou. Mé dny nejsou stejné a snažím se je alespoň zhruba naplánovat – některé dny chodím na angličtinu, jiné cvičit, jako dobrovolnice spolupracuji se sdružením Okamžik a pomáhám nevidomým. Ráda si zajdu do kina ať už sama nebo se sestrou nebo kamarádkou, do divadla. S partou bývalých spolupracovníků občas vyrážíme na cyklo-výlety nebo za pěší turistikou.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Těžko to spočítám, nepletu úplně pravidelně a určitě ne najednou celou ponožku – musela bych to počítat.

Marie Hrobařová

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Po základní měšťanské škole jsem nastoupila do Zlína, do firmy Svit, do učení pletařka-šička punčoch. Učení trvalo jen 1 a půl roku a pak už nástup do plného provozu. Práce na kotonových strojích (16m dlouhé) byla mužská práce, po válce však byl nástup žen více méně nutný. Později byl závod punčocháren navržen do zrušení, neboť strojové vybavení bylo již zastaralé. Pracovala jsem zde 11 let, mnohdy na různých pracovištích i přes moje protesty.

Proto jsem se rozhodla udělat si ekonomickou školu večerně a odejít z podniku. Podnik byl nucen mi školu umožnit, závod byl v likvidaci. To představovalo 3x týdně 4-5 hodin odpoledne ve škole, od 6:00 – 13:30 pracovat. Po třech letech jsem ukončila nižší EŠ a odešla pracovat do státní banky. Ovšem po dvou letech jsem potkala naší třídní profesorku a ta mě přesvědčila, že si musím udělat poslední 2 roky s maturitou. To byl týden před zahájením školního roku. Byly to dva roky náročné, přerušení bylo znát. Tak jsem si sjednala doučování u jiných profesorů, kteří měli odborné znalosti (ne jako ten který nás učil), hlavně účetnictví. Paní profesorka měla pro mne velké pochopení, protože i ona to poznala u sebe, byla francouzštinářka – absolventka Sorbonny a musela učit ruštinu.

Maturitu jsem ukončila v r. 1968 a ihned jsem přešla na nové pracoviště účetní v obchodní galerii ve Zlíně. Před zahájením školy jsem dělala atletiku, jak už nebylo tolik času, tak jedna atletka mě „svedla“, že budeme chodit s horolezci. Byla to činnost přes soboty, neděle, k tomu nějaká tělocvična a hlavně dobrá parta. Tam pokračoval život vzdělávání od odborného výcviku, metrologie, zájezdy po republice. Také bylo nutné se naučit mluvit na fóru, k určitému tématu, což bylo nutné pro cvičitele. A protože u horolezců byli lidé různých profesí, získala jsem mnoho odborného poznání. Vždycky jsem toužila po cestování za hranice a to se mně u horolezců splnilo. Už v r. 1964 jsem jela se zájezdem horolezců do Julských Alp. Pak už byla možnost vycestovat na různé pozvání do Rakouska, Itálie, Švýcarska atd. Navázala jsem krásné dlouholeté přátelství s rodinou nedaleko Lince, blízko Dachsteinu, Totes Gebirge atd. V roce 1968 jsem jela na celý měsíc do Rakouska sama, to byla dobrá škola pro samouka němčiny. Byla jsem s partou Jugende Herberg na horách a pak v rodinném kruhu a jejich přátel. Samozřejmě jsem organizovala výjezdy i pro jiné členy oddílu. Později jsem se dostala na mezinárodní sraz horolezkyň. Zakladatelka byla bývalá novinářka žijící ve švýcarském Engelbergu baronka Felicitas von Reznicek. Tato dáma v r. 1968 rozeslala pozvání všem horolezeckým svazům po UIAA do Švýcarska pod názvem „Randes-vaus-haut montagnes-RHM, pro ženy horolezkyně a jejich přátele. Já jsem se zúčastnila až později, zase jsem zde potkala fantastické lidi různých profesí. Od horských vůdců, špičkových horolezkyň z celého světa, šlechtice, spisovatelky – prostě pro mne excelentní společnost.

To nemohu pominout i starost o rodiče a jejich náklady i moje zajistit si vlastní bydlení atd. Asi po 7 letech v obchodní galerii po určitých osobních i pracovních problémech jsem se rozhodla změnit zaměstnání. A to do cestovního ruchu.

To však nevyšlo po zásahu některých osob, nastoupila jsem do služeb, ale to nebyla moje „parketa“. Panovaly zde různé manýry, jako úplatky, alkohol, donášení atd. Proto jsem se rozhodla v r. 1976 odejít ze Zlína do Prahy. Našla jsem si zaměstnání na ekonomickém úseku ČD geodezii, kde jsem měla možnost jezdit zdarma do Zlína, (měla jsem zde byt) k rodičům včetně tematických zájezdů od zaměstnavatele prakticky po celé Evropě.

A zase jsem prošla různými pozicemi na ekonomickém úseku a odešla do důchodu v r. 1993. V té době jsem měla zdravotní problémy a bratr sám pečoval o ležící maminku, nutně potřebovala pomoc, otec už nežil. Takto jsem jezdila mezi Prahou a naší obcí každý měsíc a jen pár dnů v Praze vyřídit nutné záležitosti a trochu si odpočinout. To trvalo tři roky. Po smrti mamky jsem se pak mohla věnovat svým zálibám, cestování na RHM i jinde, návštěvu univerzity třetího věku, výstavám a vůbec kultuře. Také jsem se mohla více věnovat historii horolezectví, kde jsem od r. 1972 příležitostně natáčela různé vzpomínky zakladatelů oddílů a hlavně organizace Českého horolezectví od r. 1897. Sbírala jsem knížky, průvodce, mapy, časopisy, které jsem pak předala NM odd. tech. muzea v Tyršově domě ČHS. Iniciovala jsem také výstavu ke 100 letům Klubu českých alpistů, psala články do horolezeckých časopisů apod. Zájem o horosport mám jako diagnostiku, dnes jen účast na různých setkáních veteránů.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Protože nyní bydlím v domě pro seniory, musím mít stále nějakou vlastní činnost. A k pletení mě navedl váš časopis Vital+ v r. 2014. To jsem upletla ponožky z vlastního materiálu, a tak mimo jiné zájmy, pletu do dnešních dnů. Je to práce uklidňující a dá se u toho přemýšlet. A pak přišla nabídka od vaší pracovnice plést z vašeho materiálu, což činím do dnes.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Příprava na pletení je nutná, když máte různé zbytky. Předem si vyberu barvy, aby mi stačily na obě ponožky. Případně, když dostanu něco k párání, tj. nejdelší přípravná práce. Někdy je nutné namotat materiál na předeno, vyprat a znovu namotat do klubka. To je však výjimka. Práce je jednodušší při dostatku a barvě materiálu. Já však beru kombinace jako zábavu a čas nelze počítat. Někdy si rozpletu i tři páry najednou a postupně dodělávám.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Nyní bydlím v Praze – Ládví v domě seniorů, ovšem žádné služby zatím nepotřebuji a nepoužívám k nelibosti PS. Dle chuti a potřeby jedu do Přerova, nebo Zlína za přáteli.

Ráno vstávám mezi 6:30 – 7:15, předně se musím trochu rozhýbat na rotopedu 15-20 minut. Pak pár cviků protahovacích (problémy s artrózou kloubů a páteří). Připravím si snídani (Caro, chléb, sýr, vlastní pomazánky z tvarohu a bylinek, plátek šunky a zeleninu k tomu. Uzeniny nejím). Pak úklid pokoje, hygiena dle programu v ten daný den. Od nákupu, návštěvy lékaře, setkání s přáteli na kávu, nebo vycházku někde ve městě. Doma případně si uvařím oběd, většinou poslouchám rádio, čtu, televize je jen okrajová, u ní pletu, pokud tam není něco zajímavého. Občas jdu s kamarádkou za kulturou, divadlo, výstavy, koncert, dle zájmu a chuti za přijatelnou cenu. Spát chodím tak kolem 23:00.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Upletení ponožky je velmi různé. Pokud bych měla do toho zahrnout i přípravu si netroufám ani odhadnout. U slabého materiálu tak tři-čtyři dny jedna, silný materiál za 1-2 dny, dle velikosti. Je to velmi různé, nedá se to přesně odhadnou a asi mě to nenapadlo sledovat.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

I při pletení se dá zažít legrace. V únoru t.r. ve Veletržním paláci mimo jiné přišly dvě anglické studentky. Když jsem jim ukázala jak držet dvě jehlice a plést normálně hladce-obrace, tak jedna z nich byla tak vynalézavá, že si jehlici s oky dala mezi kolena, na jedné ruce nandanou přízi a druhou jehlicí napichovala očko k pletení. To už jsem se v duchu tak smála, že jsem raději odešla od stolu, abych „nevybuchla“. Jinak, kdo se chce naučit, tak možností je mnoho, hlavně mladá generace spoléhá na internet. Ovšem naučit se další postupy, aby to byl výrobek k nošení, trvá to trochu déle. Na to přijde mládí, až si to odzkouší, že to chce trpělivost, čas a také peníze na materiál.

A nakonec moje motto v životě: H+Z – mít cíl, nebát se překážek, chtít vzdělání a mít dobrý vztah k rodině i k lidem!

Dagmar Imramovská

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Byla jsem mistrová a vychovatelka na učňovském středisku. Dokonce jsem i svoji závěrečnou práci pedagogického studia věnovala zájmové činnosti. Ručním pracím a v praktické části své kolegy učila drhání a háčkování.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Proč pletu? Vždycky jsem chtěla mít „něco extra“ na sebe a na děti. Navíc při své nekonfekční postavě jsem dříve dost těžko na sebe sháněla oblečení. Taky mě bavilo něco – cokoliv – dělat. Dnes po mně skoro nikdo nic pleteného už nechce. Všecko se dá koupit za pár šupů a co bych doma dělala s X svetry, pokud bych se na ně jen koukala do skříní. V duchu pořekadla, že se nedá jezdit najednou na dvou koních, ani pět (deset, dvacet...) svetrů naráz neunosím. Takže pletu ponožky, ty se dají věnovat a většinou nikoho neurazí, popřípadě je unosí manžel, ten má rád nohy v teple. Jinak také háčkuji v podstatě cokoliv – hračky, polštáře, přehozy, tašky... Máme psa a kocoura, zahradu, velkou knihovnu. Ráda vařím a vymýšlím recepty a sbírám kuchařky. Obdivuju Magdalenu Dobromilu Rettigovou, to musela být správná ženská.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Většinou při pletení koukám na televizi, dokonce nerada chodím do kina, protože tam nevím, co s rukama.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Popsat den? Jídlo, vaření, zahrada, procházky se psem, nákupy, občas lékaři (kromě obvodního všichni nejméně čtvrt hodiny busem mimo Vinoř. Pletení, šití, četba, křížovky, tv, čas od času divadlo či jiné kulturní akce, psaní dopisů (funguji ještě, a ráda v tomto případě, postaru)

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Doba pletení závisí na velikosti. Miminkovské za 1-2 hodiny v zátahu, ostatní, vzhledem k jiným činnostem v mezidobí, asi tak jedna a půl ponožky za den. Někdy jen 10–20 řad denně.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Zvláštní nebo legrační situace – spíš k zamyšlení. Byla jsem v lázních a tam si pletení beru na dlouhé zimní večery, když se zrovna nic neděje. V jídelně seděla u vedlejšího stolu strašlivě sebevědomá a velice chytrá paní (typ brouk Pytlík). Všechno věděla nejlépe, všude dělala rozruch, protože jí každý dělal schválnosti a nechoval se k ní s patřičnou úctou. Padlo tam taky, že pletu ponožky. Na ni bych je neupletla, ona má vysoký nárt a takovou a onakou nohu...Zeptala jsem se jí na velikost a během několika dnů upletla ponožky. Okoukla je a zkritizovala patu, a že ji bude tlačit špička a že jsou úzké...Tak ji její spolubydlící přesvědčila, aby je jen zkusila. Povedlo se mi je trefit akorát! Ptala jsem se, jestli si je nechá...Tak, milostivě, že tedy ano, když už jsem do toho dala tu práci a čas. A co za ně chci. Nic??? S brumláním odešla (v ponožkách) a asi za dva dny mi přinesla čokoládu. Když tedy...ehm...To moc žertovné asi není, ale asi tak nějak to bylo.

Vladislava Jindřichová

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Zdravotní laborantka, v důchodu pracuji v knihovně.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Všechno.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Aby měl někdo z ponožek radost.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Jako u pracující ženy.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak kdy, podle času na pletení.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Ráda se podělím o zážitek s ponožkami. Pletu ponožky už dlouho a ráda. Nejraději je odebírají moje vnoučata, žijící v Anglii. Od mala se hodně navštěvujeme, obě děti mluví česky a při každé návštěvě si odvážejí několikery ponožky. Rády je nosí, a postupně, jak navazovaly různá přátelství a kamarádství, jak ve školce, tak při hrách venku, dávali ponožky i jiným dětem. Anglické děti a jejich rodiče z počátku vůbec nechápaly, proč někdo plete ponožky. Postupem doby, ale ponožky získaly velkou oblibu u dětí i jejich rodičů a tak ponožek není nikdy dost. Dnes, pokud chce někdo přivézt něco z Prahy, tak to jsou ponožky od babičky.

Ladislava Macháčová

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Začala jsem pracovat v rove 1961 po maturitě v kanceláři a postupně jsem dělala ve fakturaci, pak jako mzdová účetní, sekretářka u ředitele podniku a   nakonec jako účetní až do odchodu do důchodu před 13 lety.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ráda pletu od mladých let, kdy jsem si jako mladá dívka pletla svetry, pak jsem pletla dětem a teď jsem ráda, že mohu pomoci s „Ponožkama od babičky".

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Když pletu je to pro mě relax. Nevydržím jen tak se dívat na televizi, tak pletu teď ponožky, protože plést svetry je na mě velká práce.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Když jsem v Praze, u baráku máme zahrádku, tak to je stále co dělat. Každý den vařím, provádím všechny možné práce spojené s domácností. Když jsme na chalupě, je tam také zahrádka, starám se o domácnost, ale nejvíc rádi chodíme do lesa, a když jsou houby, tak to se ani nezastavím. V zimě v Praze zase pletu nejen ponožky, ale také košíčky a tácky z pedigu. Mám stále co dělat a v penzi se opravdu nenudím. Jsem 13 let v penzi a mám stále do dělat.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Ponožky pletu na 2 jehlicích a jednu upletu tak za 2 večery při televizi.

Lenka Macková

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Zdravotní sestra.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletení mě vždy bavilo. Ponožky pletu krátce, tak 3 roky.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Myslím na to, co vytvořím a zda se to bude líbit.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

3x denně venčím psa, po snídani si krátce čtu, pak pletu, vařím, uklízím a zase pletu.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Asi 8 hodin.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Moje první ponožky před lety byly pro manžela, který po nazutí ponožek a projití z nich doslova vypadl. Byly velké.

Alice Mikotová

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Byla jsem původně zubní laborantka a po mateřské dovolené (3 děti) jsem pracovala v úřadě důchodového zabezpečení v Praze 5, jako úřednice téměř 30 let. Do důchodu jsem odešla v 54 letech, ale i pak pracovala dále v různých firmách.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Od mládí mne baví ruční práce, kdysi pouze s háčkem dečky, záclony, síťovky apod. Nyní, téměř už 20 let mne baví pletení ponožek, protože při téhle činnosti si moc odpočinu. Vypouštím všechny starosti a myšlenky a soustředím se pouze na pletení. Pro mne naprostý relax a pokud vydrží zdraví a udržím v ruce jehlice, nevzdám se této záliby. Také se velice ráda věnuji četbě (jsem knihomil a luštím křížovky).

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Vypouštím vše, nemyslím na nic.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Ráno nákup, úklid a pak jehlice a vlnu.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Za den upletu jedna a půl ponožky.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Ano, dříve jsme upletla svetřík pro syna, ale byl pouze pro medvídka, neboť moc utahuji.

Jana Röschová

(Praha)

Je vystudovanou učitelkou, informatičkou. Nyní v důchodu. Žije v Praze.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Navlékla to na mne dcera.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Čučím při tom na televizi.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Jsem  dost imobilní, takže mi vše trvá déle, proto můj den je plný
 malých domácích prací.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Dost  dlouho,  protože  se  tomu  nevěnuji  ani  pravidelně ani 
bezprostředně.

Jana Sládková

(Praha)

Narodila jsem se přesně na den a rok, kdy byl založen stát Izrael. Doma se mi smějí, že jsem stará jako Izrael. Mají pravdu. Pracovala jsem jako účetní.

Pletení mě naučila maminka. Doma jsme, co pamatuji hodně pletly, vyjma mužské části rodiny. Pletly jsme hlavně na sebe a to trička, svetry, ponožky nikdy. Později, to už s manželem, jsme si obstarali elektronický pletací stroj a pletli jsme na něm svetry s norským vzorem. Po letech jsme stroj prodali a já se vrátila k ručnímu pletení. Rozdíl mezi strojovým a ručním pletení je v tom, že strojové pletení je pro mě práce. Ruční pletení je pro mě odpočinek. Když pletu, nemusím na nic myslet, je to pro mě relax.

Bohužel k pletení se dostanu zpravidla až večer. Staráme se s manželem o invalidního syna a k tomu ještě vypomáhám s administrativou v našem Bytovém družstvu. Takže moc času mi nezbývá. Občas také hlídáme našeho vnoučka.Léto trávíme střídavě na chatě a doma v Praze.

Tím, že pletení ponožek je méně časově náročné, našla jsem v tom zalíbení. Ponožky prostřednictvím mých kamarádek, které obdarovávám, cestují po celém světě. Dostaly se až do Austrálie, Kanady, USA, Izraele.

A na závěr „veselá“ příhoda z ponožkového pletení: Moje kolegyně z práce, která byla i ve 30º stupňových vedrech stále zimomřivá, jezdila se každý rok ohřát do Egypta. V jejím zavazadle nesměly chybět teplé pletené ponožky. Po příletu je okamžitě nasadila na nohy a odebrala se s nimi na pláž. Tak se s nimi sžila, že si ani neuvědomila, že s nimi vstupuje do moře. Až užaslé a pobavené pohledy okolo stojících rekreantů ji upozornili, co se stalo. Ani tato událost ji neodradila, aby na příští cestu do teplých krajů teplé ponožky do zavazadla nezabalila.

Eva Šorejsová

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem již 20 let v důchodu.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky pletu, protože mě baví stále vymýšlet nové vzory.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Když pletu, tak se většinou dívám na nějaký televizní pořad. Většinou je to po večerech. Někdy pletu i přes den a to tehdy, když hlídám své malé vnučky a oni se dívají na pohádky. Při těch se plete také dobře.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Ráno vstávám většinou v 7 hodin, kdy mě přijdou vzbudit moje vnučky. Pak snídám, provádím osobní hygienu. 2x týdně chodím do Elpidy na jazyky a 2x týdně chodím cvičit. Zbylý čas se většinou věnuji vnučkám. V poslední době jsem dost nekulturní, protože se mi nechce po nocích chodit z různých akcí.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak dlouho trvá upletení jedné ponožky příliš nesleduji, ale asi tak 2 – 3 hod.

Ludmila Šprcová

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Dříve jsem pracovala v tiskárně, kde jsem byla díky různorodosti práce velice spokojená. Nyní jsem jedenáctým rokem v důchodu.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Na pletení ponožek mne baví, že si mohu vymýšlet vzory a měnit barvy. Pletu, kvůli odreagování a zkrátka protože mne to baví. Nejradši pletu a poslouchám rádio.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení většinou na nic nemyslím. A to se mi na tom líbí nejvíc, že se tak odreaguji. Při druhé ponožce akorát už myslím na to, jak bude vypadat další, zcela originální pár.¨

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Každý můj den je zcela jiný, nejde tedy jeden obecně popsat. Občas si zajdu zahrát bowling a někdy jsem celý den doma, a když mám čas, tak pletu. Dříve jsem hrála i Curling na koberci nebo ping pong, ale tady v Praze už tak často nehraji. Spousty času mi také zabere kocour, jelikož je to ještě kotě a chce si stále hrát nebo se mazlit. Rovněž se starám o nemocného manžela.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak dlouho trvá uplést ponožku jsem vlastně ještě nikdy nezjistila. Pletu totiž po částech a jak mám čas.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Už jsem měla jednu várku ponožek připravených, že na ně našiji cedulky. Tak jsem si je rozložila a najednou byla jedna lichá. Když jsem ponožku pletla, nebavilo mne to a začala jsem plést jinou. Do teď mám tu jednu osamělou ponožku doma. A druhou k ní už asi nikdy nedopletu.

Eva Stiburková

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem již nějaký ten rok v důchodu, ale docela aktivním. Hlídám vnoučata, 2, 6 a 7 let. Ta patnáctiletá je už ode mne odhlídaná. Teď jí hlídají rodiče. Celý život jsem se pohybovala s chemií v zádech a na očích. Pracovala jsem jako zdravotní laborantka.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Vedle zaměstnání mne pronásledovaly i jehlice. Pletla celá dámská část rodiny, teta dokonce i svetry pro družstvo UVA. Tak i mne naučily plést. Od dupaček po kabáty. Vše. Nastala doba nenošení ručně pletených věcí, zůstaly jen šály a čepice, palčáky. A tak jsem přešla plynule k ponožkám. Moc jsem si to užívala, všichni okolo je chtěli, každý si vymýšlel barvy i různé jiné techniky. A já se snažila, tím jsem je totálně zasypala a přehltila. Tak jsem si začala plést „do krabice“. Sem tam obnovuji ponožkový vozový park. Ale jen když je ponožka prošlapaná a vrací se mi jen vrchní část – nenositelná!

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Já pletu s láskou dál. Večer u televize. To mi to jde nejlépe. Myslím na to, aby se líbily a kdo je bude asi nosit. Občas nakombinovat barvy, to bývá umění. Vědecká práce. Běhám po trzích, nakupuji páratelné svetry, které vyperu, vypárám, peru a motám. A věřím, že ještě udělají někomu radost. Sním si svůj sen o důležitosti teplých nohou.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Kdyby vás zajímalo, jak dlouho se jeden pár ponožek plete, nevím. Záleží na tloušťce vlny a volého času. Když potřebuji chvátat, udělám i pár za den. Ale vše ostatní jde bokem a já jen pletu.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

S ponožkami jsem zažila i úsměvné období, kdy se o ně rodina prala, každý chtěl všechny barvy, všechny velikosti pro další kamarády. Vyčítali si mezi sebou, kdo komu vzal zrovna ty jeho, měnili si je mezi sebou...a na někoho i nezbylo. A tak bylo nutné dělat balíčky se jmenovkama budoucího majitele, aby se nepoprali. Taky jsem byla vyzvána uplést mini-ponožky, místo návleků do kočárku. To byl boj na dálku. Jednou byly krátké, pak úzké, nebo špatná barva... Vnuk vyrostl, už je nepotřebuje. A tak teď už pletu pro radost… Jednou jsem uviděla na Facebooku akci Ponožky od babičky. Hned jsem se s Vámi spojila a měla jsem radost, že se mi krabice uvolní. Trochu to pomohlo, ale ony stále přibývají. Prostě mám radost, že se ponožky dostanou do světa.

Anna Svatušková

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Programátorka.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?


Vždycky jsem docela ráda pletla, ale ponožky jsem se naučila poměrně nedávno podle internetu. Je na nich pěkné to, že je práce poměrně rychle hotová, zatímco svetr trvá déle a práci na svetru jsem často z nějaké příčiny přerušila na delší dobu a pak se mi k tomu nechtělo se vracet.



Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?


Přemýšlím si přitom o všem možném, to je právě na pletení to dobré, že to moc nezatěžuje mozek a člověk si popřemýšlí a taky je to dobrá relaxace.



Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

To je různé, navštěvuji U3V, hraju na klavír a zpívám ve sboru, semtam se věnuji vnoučatům, doma se starám o kocoury a o manžela. Pozdě vstávám a pozdě chodím spát.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Nejsem moc rychlá pletařka, záleží na čase, ale asi 1 pár = 3 večery.

Valentina Tsynkalová

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Pracovala jsem jako vychovatelka.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletu od svých 18 let. Pletení mě baví, odpočívám si u toho. Budu ráda jestli mnou upletené věci přinesou radost a teplo.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení se moc nedá přemýšlet o jiných věcech, musím si počítat vzor.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Obvyklý den důchodce. Jen mám ráda dlouhé pěší procházky, nebo ráda trávím čas s hlídáním dětí.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Občas, když se moc nespí v noci, tak můžu uplést aj pár ponožek za jednu noc, ale občas ani za týden je neupletu.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Pokaždé zůstanu sama bez ponožek. Upletu pro sebe ponožky a stane se, ze přijde sousedka a řekne, že zrovna takové by si přála… a tak prostě sundám ponožky a předám je novému vlastníkovi.

Helena Winterová

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Účetní.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ráda čtu, to musím, a u toho pletu.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den.

To je různé. V létě čtu, pletu, chodím, hraji hry na PC.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jednu ponožku upletu za 1 den a pár za 2 dny.

Olga Žáková

(Praha)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Stále pracuji jako pojišťovací poradce.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky jsem začala plést, protože pletení mě od dětství baví.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení asi na nic zvláštního nemyslím, mám na něj čas jen večer u televize.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Můj den vypadá tak, že ráno odejdu do kanceláře a večer se vracím kolem sedmé večer.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak dlouho trvá uplést ponožku ? To záleží na tom, z jakého materiálu se plete a vzhledem k tomu, že mám čas jen večer, nemohu relevantně odpovědět.

Oldřiška Kužílková

(Přerov)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem vyučená prodavačka, ale přes třicet let jsem pracovala u ČD v Přerově jako skladník přepravy. Tam mě chytil amok pletení. Bylo tam hodně děvčat a jedna větší pletařka než druhá a to mě dostalo.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Jelikož jsem úplný maniak na pletení a pletu všude a i u televize, dnešní mladí moc pletení nefandí, protože jsou líní prát pletené výrobky v rukách, tak jsem se rozhodla plést ponožky, protože v nich ráda chodím. Pletu si i letní. A co mě baví, tak to že jsou každé originál.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení probírám život, rodinu vzpomínky na rodiče, mládí a přemýšlím o práci a budoucnu co dělat a podobně.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Ráno vstanu posnídám a když je káva horká tak pletu i u snídaně, popřemýšlím u pletení co dál. Teď chodím po lékařích ve starším věku, ale už ne tak moc, když je teplo zahrádka, nebo nějaký úklid dvůr atd. mám všude doma rozdělané pletení, takže mezitím pletu. Neumím jinak odpočívat jak s pletení. Máme doma bazén, takže i tam je pletení. Jsem prostě šílená.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Ještě jsem to nestopovala, protože u toho něco dělám.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Tak příhodu jsem zažila zrovna teď v sobotu, když jsem měla u nás na návštěvě vnučku. Šla jsem chystat večeři, volám: večeře a jelikož, jak jsem se zmiňovala, mám pletení rozděláno všude, tak než jsem šla chystat tu večeři, tak jsem hodila ponožku s jehlicemi na zem k sedačce, že budu pokračovat. Manžel šel a nešťastnou náhodou si tou jehlicí propíchl mezi prsty nohu. Tak to víte, jak jsem si to schytala. Dopadlo to dobře, ale s mými jehlicemi už nekamarádí a honí mě, když to někde nechám ležet.

Jarmila Jurásková

(Rapotín)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Dlouhé roky jsem pracovala v květinových síních, v rámci svého oboru vyučené zahradnice, což mne velmi bavilo. Aranžování a vazby pro všechny příležitosti. Těch svatebních kytic co mi prošlo rukama… V rámci získané alergie jsem musela  změnit zaměstnání, takže dnes pracuji jako skladník v expedici firmy, která vyrábí čistící prostředky. Pokud fyzické síly a mysl dovolí, tak doufám, že zbývajících 6 let do důchodu už u této práce zůstanu.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Proč pletu ponožky? Začalo to spíš životní potřebou. Neměla jsem příliš hezké dospívání a tak mě okolnosti donutily poradit si sama, šetřit po 20 Kč nebo si vyrobit sama za co nejlevnější peníz. Velkým rádcem a učitelem mi byl tehdy dost těžko dostupný časopis Praktická žena. Od svetříků po zimní svetry, čepice, palčáky jsem se naučila plést, vyšívat, háčkovat. Ponožky přišly na řadu až jako poslední, co se týkalo náročnosti. Postupem let jsem oplétala děti, dnes už vnoučata. S vnučkou, když se díváme na fotky, tak se smějeme mým tehdejším modelům. Ale posloužily svému účelu. Takže z životní nutnosti se stal koníček a radost z vlastní rukodělnosti. V současné době jsem zůstala hlavně u ponožek. Upletu, rozdám, raduji se. Občas háčkuji  na vánoční stromeček hvězdičky, zvonky, andělíčky. Samozřejmě jsou po rodině a známých a opět mám radost, že se líbí a potěší. Na pletení a výše uvedených činnostech mě baví, že tvořivost, u které relaxuji jak fyzicky, tak i hlava přemýšlí úplně o něčem jiném, než jsou běžné starosti v životě, že když daruji třeba ponožky, dělají radost a já mám o to větší radost. Chtělo se po mně, abych pletla na zakázku a za peníze. Odmítla jsem. V tu ránu už by to pro mě přestalo být koníčkem. Cinkání jehlic uspává mého manžela u televize, takže taky důvod, proč plést.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Většinou na další barevnost dalších ponožek nebo nad dalším mým koníčkem, pletení z papírových ruliček. Je to můj další tvořivý zájem, který vznikl asi před 5 lety, Je to taky jedna z radostných činností , protože vyrábím pro Středisko ekologické výchovy, kam jezdí převážně děti , ale i dospělí, důchodci. Je to ukázka, jak se dají zpracovat letáky, kterých je všude plno. Přání, sny...? Samozřejmě na prvním místě je zdraví a pohoda moje i mých blízkých. No a tvořivých plánů mám tak na dva životy, proto bych si přála už být v důchodu a mít víc času na své koníčky. K nim totiž patří ještě cestování, čtení a sbírka panenek, jízda na kole, luštění křížovky.  Jsem ráda, že jsem se mohla zapojit do Vašeho projektu, že mohu částečně přispět jak pletením, tak i vlnou, kterou kombinuji s vaší a že se  mohu podílet na dobré věci. To mě vnitřně uspokojuje a přináší osobní radost. Snad  si z dřívější  doby sebou vnitřně nosím pocit, že nikdo by neměl být v životě sám a bez zájmu ostatních, že udělat někomu radost jen tak, nebo k ní přispět je někdy víc než peněžní dary, že někdo usedl do křesla, vzal do ruky jehlice a poslal balíček.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Žiji na vesnici, ale 10 let jsem jako dítě žila v Praze. 9 let chodila do školy v Josefské ulici na Malé Straně, a i když nemám hezké vzpomínky, do Prahy se ráda vracím… Stalo se tradicí, jak vnouče dosáhne 10 let, jede s babičkou na výlet do Prahy.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Standardně. Zaměstnání, běžný domácí provoz, vnoučata, dům, zahrada. Večer sedám do svého křesla, poslouchám televizi a u toho tvořím podle nálady, no a u cinkání jehlic uspávám manžela, něco přečíst a den je pryč…

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Podle velikosti, asi 6 až 8 hodin. Když pletu pro miminka a malé děti, tak doma slyším, že mi padají od ruky jako popcorn.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Jak už jsem zmínila, ponožky pletu, rozdávám, mám radost z radosti. Mojí kolegyni pravidelně dávám několik párů k narozeninám. Jeden rok jsem si řekla, že by to chtělo něco jiného. Dostala dárek, projevila radost a až po delší době se mi přiznala, že ji dárek potěšil, ale těšila se na ponožky.  Stalo se, že jsme se sešli celá rodina, podívám se a všichni, aniž by se domluvili, měli na nohou ponožky ode mě. Pobavilo nás to.

Anna Voldřichová

(Řetenice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Moje povolání bylo šička záclon.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Mám ráda ruční práce zejména pletení. Krása výsledku.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení myslím na ty co výrobek nosí a mám radost z pletení


Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Budíček v 6 hodin ráno, pak úklid bytu a pletení, většinou.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jedna skoro celý den.

Irena Krausová

(Řisuty)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Pracovala jsem jako ředitelka mateřské školy asi 30 let. Před 6ti lety jsem odešla do důchodu, 2 roky pracovala souběžně s pobíráním důchodu stále jako ředitelka mateřské školy.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Vždy jsem měla chuť zkoušet různé vlastnoručně vyrobené doplňky. Tak jsem háčkovala, pletla, vyšívala, pletla z papíru. Doplňky se hromadily, nebylo komu je již rozdávat a tak jsem se zapojila do háčkování a pletení čtverců pro Afriku.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den.

Nyní jsem po operaci kyčle, tak nemohu spoustu věcí dělat. Pletení ponožek mi krátí čas, který při pletení ubíhá rychleji. Při tom poslouchám rádio a je mi dobře.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Nejsem příliš rychlá pletařka, nepletu ponožky najednou, ale vždy chvíli, tak ani nevím, jak dlouho mi ponožka trvá. Ale není to pro mě rozhodující.

Libuše Mikšíková

(Rosice u Brna)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Nyní v důchodu, dříve administrativní pracovnice.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Nedovedu nečinně sedět, baví mne kombinování různých vln na ponožky.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení a nejen, mám vesměs stále puštěnou televizi. Moje přání i sen je utopie: abych se nemusela v dnešní době bát o své děti, vnuky i pravnuky; aby se lidé nehonili za penězi za každou cenu; aby se Evropané vzpamatovali dřív, než vymizí z kontinentu tak, jako kdysi Etruskové, Keltové.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Můj den je celkem jednotvárný. Jdu se projít po městě, navštívím obchody, stavím se za dcerou, která tu pracuje a v sobotu i v neděli jsem v rodině u dcery.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

To vám nepovím, pletu časově různě a čas nepočítám.

Helena Kubíčková

(Sedlec – Prčice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Narodila jsem se na Moravě na úpatí Lysé hory ve vesnici Ostravice. Zamilovala jsem se a z lásky se v devatenácti letech vdala do malé vesničky v lokalitě Česká Sibiř u obce Miličín. Brzy po svatbě se nám narodily dvě dcery, které jsou dneska dospělé a mají svoje rodiny. Díky jejich přičinění jsem babičkou se čtyřmi vnoučaty a prababičkou s dva a půlletou pravnučkou Rozárkou. Po mateřské dovolené, shodou různých životních událostí, jsem byla nucena nastoupit do práce v místním JZD a začít pracovat v zemědělství. S touto prací jsem se musela seznamovat, protože jsem vyrůstala v rodině, která žádné hospodářství neměla. U práce v zemědělství jsem zůstala až do odchodu do předčasného důchodu ze zdravotních důvodů. V současné době jsem ve starobním důchodu již 13 let.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Moje nemoc mě částečně omezuje na pohybu a na vykonávání těžších prací. K pletení jsem se dostala přes mou maminku, která  ač byla vyučenou kuchařkou a tuto práci vykonávala až do důchodu, byla vášnivou pletařkou a amatérskou švadlenou. Odmalička mě vedla k těmto jejím koníčkům a zálibám. Vše, co jsem se od ní naučila, mi slouží celý dosavadní život. Jsem velmi oblíbená babička nejen pro svoje kuchařské umění, ale i pro pletení a šití. Pletení jsem se ve větší míře začala věnovat, když se narodily obě dcery. Vlnu jsem měla v té době z našich angorských králíků. Pletla jsem svetry, čepice, rukavice a ponožky. Záliba v pletení mi zůstala do dnešní doby a vzhledem ke zdravotním potížím, mi vyplňuje můj volný čas. V poslední době pletu hlavně ponožky a dělám radost rodině, kamarádům a přátelům. Jejich radost je i radostí mojí a jsem ráda, že je moje ponožky zahřejí nejen na nohách ale i na srdíčku.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení mám čas na přemýšlení, poslouchám písničky nebo sleduji některé televizní seriály.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Máme malé hospodářství, pět slepic, tři králíky a psa Rexe. Ráno vstávám kolem sedmé hodiny, posnídám a jdu se trošku projít. V devět hodin si dáme s manželem kávu a poté jdu uklízet, vařit a dělat různé domácí práce. Po obědě se jdeme projít a po návratu domů začínám plést ponožky. Pletu i večer při televizi. Mezitím se věnuji práci na zahradě, úklidu, šití a žehlení.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Veselých historek při pletení moc nemám, ale moje pravnučka má za nejmilejší hračku klubíčka vlny. Když  je objeví, tak jsou rozmotané po celém bytě a motá pavučiny. To ji dělá obrovskou radost. Za tuto její rošťárnu se na ní nedá ani zlobit. Pak společně při zpívání a vyprávění motáme klubíčka.

Jana Viceníková

(Slavičín)

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Proč jsem se stala pletací babičkou? Proto, že ráda něco vytvářím rukama.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení vlastně odpočívám. Často při práci na zahradě když už mě bolí záda, se přistihnu, jak se těším na gauč ke svým ponožkám. Pletu také venku na dvorku, pletu u televize. Při pletení myslívám na své velké děti, na své vnoučky, na to co budu zítra vařit nebo dělat. Často myslívám na knížku, kterou jsem přečetla, myslím na nemoc našeho kamaráda. Plánuju dovolenou se svým mužem a těším se. Myslím na všechno, co bych ještě chtěla uvidět, poznat a naučit se. Občas pletu z papíru, také jsem skládala papírové kabelky. Všechno dělám ráda.

Pletení ponožek se ale stalo mou hlavní vášní, protože nezanechávám za sebou žádný nepořádek, rozdělaná práce dřímá hezky v košíku a je kdykoliv připravená padnout mi do ruky. Vždy, když končím pletený pár, myslím už na to, jaká bude další ponožka. Skončím, pak se usadím ke krabici s klubíčky, přehrabuju se v nich, mazlím se  s nimi a vybírám pro další pár. Já v ponožkování nacházím smysl své práce, vytvářím ze starého nové, představuju si, kohože ponožka zahřeje a koho potěší. Možná se stane vítaným.

Vlaďka Rysnerová

(Smržovka)

Má profese byla malířka knoflíků, pak přední dělnice a mistrová. Vyučila jsem se pasířkou bižuterie. Po mateřské až do důchodu jsem pracovala v knoflíkách.

Prázdniny letos uběhly hodně rychle. Aspoň tedy mě. Chodili jsme s manželem na borůvky, houby, malovali byt a taky odpočívali na chaloupce. Na chaloupku jezdím, jak to jen jde. Tam je stále co děla. A pak relaxuju při pletení ponožek a ty pletu doma při televizi.

Ráda cestuji. Loni jsme pluli na výletní lodi z Janova až do Atlantiku.

Zdá se, že si spokojeně žiji, ale mám na srdci velkou bolest. Tu největší, co může mámu potkat. V roce 2013 nám zemřel náš jediný syn.

Dříve jsem pletla, co se dalo. Dnes jsem věrná ponožkám. Jak dlouho je pletu, to je různé. Podle počasí. Když je hezky, vezmu fofrovací hole a jde se ven. Pak odpočívám a pletu. Můj den… vstáváme v 8, v zimě nebo když prší v 8:30. A pak se dělá, co je potřeba – vařit, nákupy, na čumendu do města, potkáme známé. Od podzimu do jara jezdím 1x týdně plavat.

Po naší vnučce je naše druhé zlatíčko holčička Meginka.

Eliška Karvayová

(Stod)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

V současné době pracuji v Parkhotelu Plzeň v účtárně. Trošku nuda a tak se nedivte, že kreativita a výroba všeho druhu mě moc baví.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Nejen že pletu ponožky, které už pletla moje maminka a my jsme se vždycky ohromně bavili barevnosti ponožek, protože tam se opravdu využil každý kousek vlny, ale jak jsme je rádi nosili , ale jako další šiji patchwork, dělám keramické drobnosti, šperky, leccos pletu z pedigu atd. Jen kdyby bylo víc času! No a proto já vlastně ty ponožky pletu – že by nostalgie a vzpomínky na dětství? Ale taky proto, že nemám ráda, když sedím s rukama v klíně.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

A když pletu tak myslím většinou na blbiny a úžasně si odpočinu.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

No a můj den je jak kdy. Ráno do práce a potom se uvidí - vnoučata, keramika, patchwork, angličtina a tak co zrovna přijde a taky chatička a zahrádka.

Marie Brožová

(Tábor)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Byla jsem kuchařkou (ve škole a školce)

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletení mě uklidňuje. Přináší mi uspokojení a dobrý pocit, že mohu udělat radost někomu jinému. Opletla jsem ponožkami rodinu, přátele, sousedy chalupáře, aby všem nebylo „zima od nohou“.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Rekapituluji život. Vzpomínám na dětství, mládí a spokojený život a manželství (jsem 3 roky vdova)

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Vstávám ráno 5:00 – 6:00; dopoledne obstarám lékaře, nákupy, navštívím kamarádky u nich doma (omezené v pohybu) ; kdyžpřijdu z města, připravím si oběd a odpoledne se věnuji četbě, pletení a sledování TV. Večer chodím brzy spát.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Nevím přesně, odhaduji 8 hodin.

Pavla Vlčková

(Tábor)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Velmi různorodé, převážně kancelář, ale mimo ni ještě např. jako učitelka nebo hostinská.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Protože nevydržím sedět u televize s rukama v klíně.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Spíš se soustředím na televizi a na pletení současně.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Vzhledem k tomu, že mám 2 roky starého boxerka, tak se dá říct, že svět se točí kolem něj. Ráno procházka jen po okolí, pak něco uvařím, pak samozřejmě káva a pak hlavní velké venčení. Odpoledne spíš už jen relaxační, zahrádka, posezení venku obvykle s pletením. Ale to jen, když nejsou jiné plány. To jest cvičák, sobotní a nedělní výlety konkrétní i jen tak.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Možná jsou rychlé pletařky, ale já pletu ponožky odhadem za 6,- Kč na hodinu.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Legrační situace s ponožkami mám pořád. Jakmile vezmu pletení tak můj boxerek číhá jen na to, jak mi ukradnout klubíčko, ponožku, jehlici, prostě cokoli od pletení. Jakmile se mu to povede, tak zdrhá ven. Obvykle to dopadne tak, že běhá s klubkem v tlamě kolem keřů a stromů a já za ním.

Zuzana Dufková

(Tišnov)

Plete ráda, je to její životní koníček. Ponožky uplete s přestávkami za jeden den. Chtěla by se zúčastnit pletacích workshopů, ale kvůli svému věku si už netroufne cestovat. Přeje si, aby se ponožky líbily a hřály.

Vladimíra Hanáková

(Třebíč)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Kuchařka.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Nevím, ale drží mě to od mládí a furt mě to nepřestává bavit.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Pořád sleduju blbiny v TV a nebo kecám s kámoškama a na představy není čas.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Jsem nejraději doma se svou partičkou.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak kdy.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Moje dvouletá vnučka se mi dostala ke klubíčkům, poprvé jsem viděla obrovský klubíčko s nožičkama.

Marta Vinterová

(Třešť)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Celý život jsem pracovala jako dělnice, nyní jsem už v důchodu.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ruční prací se bavím už od dětství.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Záleží na velikosti. Asi 4 hodiny.

Jaroslava Handlová

(Tvoršovice)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

V současnu jsem 11 let v důchodu. Celý život, tedy od svých 19 let, jsem pracovala v administrativě (banka a státní správa).

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

V době, kdy jsme měli malé děti jsem pletla hodně, čepice, rukavice, svetříky atd. Dnes už pletu jen ponožky a obdarovávám jimi děti a vnoučata v rodině a děti a vnoučata svých přítelkyň.  Při narození nového človíčka obdaruji vždy dvěma páry miniponožek a v odstínech modré pro chlapečky a v odstínech růžové pro slečinky. Tak nějak se to ode mne už očekává. Věřím, že radost je oboustranná.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Myslím na to, jak je udělat pěkné, aby byly pro radost.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

V důchodu jsme s manželem. Myslím si, že jsme dosti aktivní. Takže, malý domek se zahradou - hlavně hodně kytiček, trochu toho pohybu, v letě kola a 2 x týdne 3 hod. pobyt ve wellnesu, v zimě běžky (ale pro nás jsou to již jen chodky). Máme dost přátel, takže se navštěvujeme a pořádáme výlety. No a pak máme vnoučata, které ve školním roce 2 x v týdnu vyzvedáváme a do příchodu rodičů rádi asistujeme a to i  při školních úkolech.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

V průměru tak tři a půl hodiny.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Snad ani ne. Ale přece. Máme 2 vnučky a obě jsou levačky. Projevené přání, t.j. naučit je plést, již nemůžu splnit.

Helena Holičková

(Uničov)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Pracovala jsem jako účetní.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Když jsem ještě byla malá, ráda jsem pozorovala tetu, jak pletla a moc jsem si přála to také umět. Postupně jsem se všechno naučila, kromě ponožek. To na mě teprve čekalo, až když jsem už byla vdaná a měla 3 děti, zaměstnání a spoustu jiné práce. V práci pletla maminka mé kolegyně ponožky na 5 jehlicích. Vždycky jsem byla celá pryč z toho, jak jeden den vypárala starý svetr a druhý den nám donesla hotové ponožky. V tu dobu mě nenapadlo naučit se pletení ponožek od ní. A když pak zemřela, začala jsem zkoušet sama a nakonec jsem překonala i tu nešťastnou patu. No a pak už to šlo rychle. Moc mě to bavilo, hlavně jsem spotřebovala všechny zbytky z předešlých pletení svetrů, apod. Oplétala jsem rodinu, známé, a když zrovna nebylo pro koho, pletla jsem do zásoby, do krabice. A pak stačilo při různých příležitostech sáhnout a byl dárek místo bonboniery. Proto jsem byla ráda, když jsem objevila Elpidu. Pletu moc ráda, vidím výsledek a pokaždé je to jiné.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení se buď dívám na televizi, nebo si povídáme. Když pletu jen tak, tak mi samozřejmě jde hlavou všechno možné, záleží na situaci, ve které zrovna jsem. Někdy jsou to radosti, jindy starosti.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

No a jak vypadá můj den? To je na moc dlouho, pokaždé je jiný.Mám velkou rodinu, před 5 let jsem ovdověla, svůj pobyt střídám s pobytem na chalupě a v bytě.Záleží na ročním období, počasí apod.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak je chvilka klidu, beru jehlice a pletu. Někdy upletu ponožky za jeden de, jindy za týden. Opravdu záleží na okolnostech, síle materiálu, náladě.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Mám pejska, jezevčici a ta, když vidí, že beru jehlice a mám nohy na protějším křesle, automaticky si na mě lehne a spí.

Ještě chci říct, že mě moc těší, když se moje ponožky líbí a jsem pochválená. To snad všichni, ne? Mám neteř provdanou v Itáli a pro tu vždycky napletu, když má přijet. Ta se vždycky raduje víc jak z jiných dárků a její italský manžel říká: „teda ta Tvoje teta...“

A ještě něco možná pro zasmání. Darovala jsem ponožky kolegyni v práci a ta mi je asi po roce donesla, jestli bych jí neopravila rozedřenou patu, že jí bylo líto je vyhodit. Takže byly vlastně v záruce.

Pavla Bognerová

(Ústí nad Labem)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Po studiu Stavební průmyslové školy jsem pracovala jako stavební kalkulantka. Po zániku firmy jsme absolvovala rekvalifikační kurz práce na počítači a účetnictví a až do důchodu jsem pracovala jako účetní.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletla jsme ráda, ruční práce jsem měla vždy jako koníček. Ponožky, rukavice, svetry jsem začala plést po narození syna z finančních důvodů. Ale bavilo mě to. Byl to relax a synek měl vždy něco jiného než ostatní děti a já byla pyšná.Když si tak pletete, na co myslíváte?

Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení nejraději poslouchám rádiové vysílání nebo si pouštím muziku. Představy a sny – to ani ne. Jsem realista.Žijete v městě nebo na vesnici?

Zkuste popsat, jak vypadá váš den.

Dny jsou jako korálky, převážně stejné – hodně čtení, procházky, malování antistresových omalovánek pro dospělé, ruční práce, úklid, vaření – moc ráda jím.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

To ani nevím. Nikdy u pletení nejsem stále, odbíhám, dělám něco jiného, ale předpokládám, že tak 4 hodiny.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

I s pletením jsem zažila radost, když jsem napletla asi deset párů a nevěděla, co s nimi. Známá pracuje jako sestřička v LDN a vyprávěla, jak jsou babičky zimomřivé, tak jsem je po ní poslala. Měly radost, ale já asi větší. A legraci jsem zažila se svým rozmazleným pudlíkem, který vyžadoval stále moji pozornost. Při pletení se mu jí nedostávalo, tak mi sebral klubko a běhal s ním po bytě a já za ním.

Lenka Vodičková

(Ústí nad Labem)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Vzhledem k mému zdravotnímu stavu jsem již 8 let v plném invalidním důchodu. Jinak mám vystudovanou střední ekonomickou školu v Teplicích. Takže celý život jsem pracovala v administrativě. Nejdelší dobu jsem pracovala v České spořitelně v Ústí nad Labem, jako úvěrový specialista. Poslední čtyři roky před důchodem jsem byla zaměstnána na magistrátě na oddělení dopravy – přihlášení automobilů. Ta práce mě fakt moc bavila. Vzhledem k tomu, že jsme tam byly s kolegyní na celý okres samy dvě, byl do docela adrenalin stíhat. Ale stejně se mi po té práci stýská.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Najednou jsem nesměla nic dělat, fyzickou námahu mi zakázali lékaři, a to pro mě bylo fakt frustrující. Od malička mě strašně bavily ruční práce. Šití, háčkování, pletení, vaření, pečení..., takže když za mnou přijela moje milovaná neteřinka a řekla mi o pletení ponožek, nezaváhala jsem ani na chviličku. Od té doby pletu a pletu. Mám taky radost, že tím mohu někomu pomoci nebo ho potěšit.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Když si tak pletu a pustím si u toho nějaký film, nemám ani sny ani na nic víc nemyslím. A to je pro mě moc dobře. V noci špatně spím, protože se mi v hlavě honí všechno možné a to pletení mě dokáže absolutně uklidnit, ulevit mozku a na chvíli všechno pustit z hlavy.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Bydlím v Ústí nad Labem, ale na jeho úplném konci směrem na Děčín, v rodinném domě. Takže tady už je to prakticky jako na vesnici. To mi vyhovuje, protože je tu klid. Velká koncentrace lidí (např. v obchodních centrech nebo vůbec v centru města) mi vůbec nedělá dobře. Tam zkrátka nemohu. Trpím depresemi a úzkostmi. Ale jinak jsem normální. To byl vtip. Mám lidi ráda, celý život jsem pracovala s obrovským množstvím lidí, ale nyní mi to někdy nedělá dobře. 

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Vzhledem k tomu, že opravdu špatně spím, usínám někdy až k ránu. Buď pletu nebo si čtu. Takže vstávám časně, okolo desáté až půl jedenácté. Pokud ovšem s manželem nejezdíme po doktorech. Což bylo teď velmi často. No když vstanu, provedu ranní hygienu něco málo posnídám. Pak už mi to začne. Denně vařím, protože s námi žijí dva z mých 3 synů. Třetí je naštěstí ženatý a bydlí s rodinou jinde. Praní a žehlení je téměř každodenní rituál. Úklid, zahrádka, je toho fakt dost. Ale jsem na to zvyklá a jsem šťastná, že i přes mou nemoc jsem schopna se o tyto věci postarat, i když už mi práce nejde tak rychle a musím častěji odpočívat. Někdy si po obědě i zdřímnu. Pletení mě zatím stále tak baví a popohání v domácí práci. Vždycky si dám úkol a musím to dodělat, abych si mohla jako za odměnu sednout k pletení.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak mi dlouho trvá, než upletu pár ponožek? To je různé. Přibližně tak 2 dny. Když se k pletení dostanu i přes den. Jinak tak tři až čtyři večery.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Nevím, jestli to mohu nazvat legrací, ale máme doma krásnou bílou kočičku (nalezence). Je to ale typická šelmička. Jak může, tak mi loví klubíčka, ráda je i překusuje. Takže pořád kontroluji, jestli mi nějaké klubíčko někde nezůstalo, když jdu spát. Už se mi párkrát stalo, že jsem měla ráno obývák propletený jak pavučinu. Ale na tu malou mršku se člověk zlobit nemůže. Naštěstí mám spoustu známých a kamarádů, kteří mě stále zásobují vlnou po babičkách.

Jiřina Smolíková

(Velká Bíteš)

Pracovala jako dispečer a žije ve městě Velká Bíteš.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pro zábavu. Baví mne všechny ruční práce. Pletu u televize. Jsem ráda, že pletu užitečnou věc, co udělá někomu radost.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Vaření vnukovi, zahrádka, pletení a setkávání s kamarádkami.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

3–4 hodiny 1 ks

Eva Jarošová

(Vrchlabí)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jsem OSVČ – účetnictví, daně apod., celý život jsem pracovala v kanceláři. Živnostenský list mám, ale i na ruční práce, kurzy apod.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky pletu proto, že právě v těchto pletených je teploučko. Baví mě to a hlavně je pletu z již dříve použité vlny (rozpárám, udělám přadena – vyperu, smotám a znovu pletu). Vznikne recyklovaný, jedinečný, použitelný užitečný a krásný originální výrobek. Pletu, háčkuju však i mnohé jiné věci a to již od cca 5ti let. Oblečky na medvěda, dečky, polštářky a hlavně něco módního, nejprve pro sebe a později pro děti a rodinu. Nikdy jsem nebyla konfekční typ a chtěla jsem originály. Tak jsem si je vyráběla sama pletením, háčkováním i šitím.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Když pletu, hlavně odpočívám a relaxuji, většinou u televize nebo rádia, což je pouze kulisa. Je to pro mě hodnotně prožitý čas, protože při tomto odpočinku vzniká cosi hmatatelného, nositelného a užitečného. Někdy myslím na to, co ještě potřebuji zhotovit a pro koho. Přemítám, co dříve a co později. Nápadů je přehršel a většinou mám u sebe tužku a poznámkový blok, na který si ty nápady píši. Přáním je, aby se to líbilo a abych to stihla. Představ je hodně, vzpomínek též a snů ještě víc. S manželem rádi cestujeme a sníme o dálkách. Víme, že něco se splnilo, něco nás čeká a něco zůstane jen snem.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Žiji v menším městě cca 13.000 obyvatel. Velká města miluji jen k návštěvám a na kratší dobu. Ráda se vracím do našeho domu, který jsme si s manželem postavili, ale přílišný patriot nejsem a tvrdím, že jsem doma všude tam, kde si mohu pověsit klobouk. Je mi blízká příroda, lesy.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den.

Prožité dny jsou různorodé. Záleží na období. Zima je klidnější – no, tase he práce se sněhem, ale od jara do podzimu preferuji pobyt venku. Na vlastní zahradě, kde je stále něco rozpracováno a nikdy není dokončeno, nebo s manželem v lese. Někdy celý sen u počítače – to je účetnictví a administrativa. Ale snad každý den alespoň chvilka s jehlicemi či háčkem, případně u šicího stroje nebo jiná rukodělná činnost. Ráda trávím i chvíle s dětmi a vnoučaty. Nejsem však 100% babička.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Vlastně jsem to nikdy nestopovala. Záleží na velikosti, materiálu – z jedné příze je to rychlejší, z mnoha zbytků to trvá déle, hlavně to dokončování, zapošívání, začišťování..

Zdena Polanská

(Vrchlabí)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

V říjnu mi bude 80 let. Celý profesní život jsem pracovala jako učitelka ZŠ, učila jsem matematiku. 25 let jsem v důchodu.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ponožky pletu již dlouho, ale jenom večer při sledování televize. Neumím sedět s rukama v klíně. Jsem ráda, že výtěžek z jejich prodeje připadne na dobrou věc a ani pro mne příjem není zanedbatelný. Mám 3 vnoučata a v srpnu budu mít prvního pravnuka. Ráda svým dětem pomáhám.


Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Když pletu, tak sleduji TV. Odreaguji se spíše na zahrádce. Manželovi je 91 let a není to s ním lehké.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Ráno se zdravotní sestrou ošetříme manžela. Po snídani uklízím, povídáme si, předčítám mu z knih nebo z internetu. Odpoledne chodím v létě na zahrádku, v zimě jen na procházku, manžel ven nechodí.


Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jednu ponožku upletu za 3 večery.

Jana Průšová

(Všechlapy)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Celý život jsem pracovala ve školství. Nejprve jako učitelka MŠ, později jako učitelka na ZŠ. Před odchodem do důchodu jsem se vrátila zpět do MŠ. Taky jsem zkusila práci na soukromé MŠ a ZUŠ.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletení, háčkování a šití mne baví již od dětství, je to velmi užitečné, uspokojuje to mou vrozenou tvořivost. Ve školství jsem si nemohla na výsledky své práce sáhnout. Na upletený svetr nebo ponožky si sáhnout lze, a navíc někoho zahřejí. Pletla babička i moje maminka. Snažím se do tajů háčkování zapojit i svoje vnučky.

Pletení ponožek pro Elpidu jsem pojala jako výzvu, která přišla v pravý okamžik. V té době jsem si myslela, je umím plést. Od té doby se stále v pletení zdokonaluji, čtu knihy, které si půjčuji v Městské knihovně, pátrám na netu a učím se jiné možné způsoby pletení ponožek např. pletení na kulatých jehlicích, které jsem si velmi oblíbila anebo začínat ponožky od špičky.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Pletu všude, kde se dá. Mám pletení téměř vždy po ruce anebo v kabelce. Pletu běžně v autě, za jízdy, manžel řídí rád a výborně. Pro mne je to správný čas na pletení. Nejlepší je to na dálnici. Posloucháme hudbu, povídáme si. U pletení stačím běžně komunikovat s přáteli, sleduji TV. Přání a sny konkrétně o pletení asi nemám, spíše dokončuji jednu věc a nemůžu se dočkat a přemýšlím, až začnu plést něco nového.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Rozhodně se nenudím, spíše naopak. Máme spoustu vnoučat a to je velké povyražení zvláště o prázdninách, když si přivedou ještě kamarády. Manžel jezdí rád po vlastech českých i moravských, tak jsme i čtyřikrát v roce mimo domov. Mám ráda práci na internetu, ráda čtu, hraji na klavír, vykládám karty, miluji zahrádku a květiny. Když si konečně sednu k pletení či háčkování, tak mi věřte, že mi to přináší uklidnění a relaxaci.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Když mi to jde od ruky, jak se říká, tak jednu za den. Už se mi povedl i celý pár za den, ale druhý den se mi už do toho potom nechce.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

No, někdy je to až absurdní, když vytáhnu jehlice na neobvyklém místě. Vloni jsem pletla na pláži u Michiganského jezera, zastavili se u mne Japonci, moc se jim to líbilo, na mnoho věcí se ptali a to mě velmi potěšilo. Tam lidi projevovali velký zájem o tuto činnost. Vše, co jsem upletla za dobu mého pobytu, tam zůstalo, byli vděční, opláceli to drobnými dárky.

Ivana Polášková

(Žádovice)

Jsem vyučená prodavačka a dělala jsem taky i něco jiného. Až po revoluci jsem měla svůj obchůdek s obuví a textilem. před pěti roky jsem skončila. Od dětství jsem pletla na panenky a medvídky. Když se mi narodily děti, tak to pokračovalo, protože to byla nutnost, moc věcí se nedalo koupit. Baví mě plést do dneška, ale nějak o to nikdo nestojí. A tak jsem uvítala pletení ponožek pro Elpidu. Při pletení myslím na cokoliv. Vzpomínám na mládí, na děti co asi dělají a kdy přijedou, také co musím ještě udělat, co budu zítra vařit, kam půjdu s kamarádkou na túru, někdy také sleduji televizi nebo poslouchám rádio. Je to takový odpočinek mezi prací, kterou ještě dobře zvládám.  

Bydlím na vesnici, máme velký dům, dvorek a zahradu, na které pěstuji vše, co se dá sníst. Zvířectvo už nemáme jako dřív, máme jen papouška a psa. V důchodu se od sebe dny moc neliší, ale snažím se života užívat, jak se dá. Dopoledne vařím, když není nic důležitého, tak chvilku pletu. Přes léto je víc práce venku, tak pletení je míň. Po obědě kávička, a zase podle situace, někdy na túru, nebo za kamarádkou na besedu. Někdy, většinou o víkendu přijedou děti. Snažíme se hodně setkávat, pořád je co slavit...

Jak dlouho pletu ponožku? Nikdy jsem to nestopla. Někdy upletu pár za den, někdy k nim dva dny nesednu.

 

Jana Culková

(Ždírec nad Doubravou)

Jaké bylo Vaše povolání

Pracovala jsem v obchodě, ještě před revolucí, po mateřské dovolené jsem pracovala na poště, nejdříve jako doručovatelka, později na přepážce. Od června 2011 jsem doma, jsem po třech operacích bederní páteře.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví

Pletu vše a nejen ponožky, i když poslední dobou jenom ponožky a jiné drobnosti, protože většinou pletu vleže a větší kusy mi jdou špatně, baví mne to a udržuje mne to při životě, neumím jenom tak sedět a nic nedělat, dříve jsem i hodně vyšívala, což mi teď moc nejde, protože nemohu dlouho sedět.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení většinou myslím na to, jestli se moje dílo bude líbit a jestli ještě někomu udělá radost

Žijete v městě nebo na vesnici?

Žijeme na malé vesnici, máme postaveno, s manželem máme tři syny, z nichž jeden už má 3 letou dcerku a bydlí hned vedle v domku po manželových rodičích.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Máme slepice a králíky, ty musím každé ráno a večer nakrmit, denně vařím, mám tři kočičky. Mám na starosti celou domácnost, pěstuji kytičky a každou volnou chvíli pletu, nenudím se, špatně spím a protože manželovi v ložnici nechci svítit, třeba ve dvě v noci se přestěhuji do obýváku, pustím si pohádku a pletu.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

To je různé, pletu dvě najednou, abych to nemusela stále měřit a když se daří tak za odpoledne ty dvě udělám.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní situaci?

Na Vánoce jsem pletla malé ponožky do dětského domova a dětské ordinace, které jsem naplnila drobnými dárečky a myslím, že radost dětí, je nejlepší lék.

Hana Chaloupková

(Zlatníky)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jmenuji se Hana Chaloupková, jsem již v důchodu, ale stále ještě 2 dny v týdnu pracuji jako pedikérka.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Plést mě naučila moje prababička již v pěti letech. Pletla jsem svetry hlavně pro děti, ale pak přišly mikiny… A co plést smysluplného? Jedině ponožky!

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení si krásně vyčistím hlavu a srovnám myšlenky. Pletu vlastně každý den a všude.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Legrační situaci jsem zažila asi před deseti lety, když jsem pletla na 2 jehlicích v tramvaji cestou do práce. Jízda trvala asi hodinu, což je skoro jedna ponožka. Po chvíli se ke mně otočil takový zarostlý mladík v montérkách se slovy: "Na dvou? Já taky na dvou!" Dali jsme se do řeči. Byl to Slovák, který v létě na Slovensku bačoval a pletl ponožky a v zimě pracoval na stavbě v Praze.

Marta Barcuchová

(Zlín)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání? 

Do revoluce jsem pracovala jako vedoucí domova pro zahraniční pracovnice tehdejšího obuvnického závodu Svit. Po revoluci byl domov zmodernizován a přestavěn na studentské koleje, já jsem zde zůstala jako recepční, letos v červnu jsem pracovní poměr ukončila po 33 letech.


Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví? 

Ponožky jsem začala plést v době, kdy mi onemocněla maminka a kupované jí nevyhovovaly. Začalo mě to bavit, a tak jsem začala plést pro nejbližší rodinu a postupně i širší příbuzenstvo. Baví mě na nich to, že ze starých a již nepotřebných pletených věcí a nejrůznějších zbytků vln, vznikne úplně nový a často překvapivý výrobek.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny? 

Když pletu ponožky pro konkrétní osobu, představuji si, jakou asi udělají radost a jak poslouží. Při pletení ponožek pro Elpidu přemýšlím nad tím,  kdo si můj výrobek asi zakoupí, zda se bude líbit, kam se asi zatoulá a také jsem ráda, že udělám něco pro dobrou věc.



Zkuste popsat, jak vypadá váš den… 

Nelze jednoznačně popsat, jak vypadá můj den, protože doposud jsem svůj čas dělila mezi práci, domácnost, vnoučata, zahradu...měla jsem málo volného času pro sebe. Nyní se vše změní, protože už v práci končím. Jsem sama zvědavá, jaké to bude, protože se říká, že důchodci mají nejméně času.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku? 

Nemohu jednoznačně určit čas, protože pletu vždy po chvilkách u televize. Pro zajímavost jsem si však spočítala, že jeden pár ponožek velikosti 26-27 cm,  je tvořen asi 12.456 očky. Záleží však na síle vlny, na tenčí vlnu je oček více, na silnější méně.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci? 

Pletu ponožky na dvou jehlicích, a tak se mi zpočátku pletení stávalo, že jsem upletla 2x pravou nebo 2x levou a musela jsem párat. Nejvíc mě naštve, když pletu opravdu z malých zbytků a u druhé ponožky mi pochybí vlna na posledních pár řad...to bych s tím nejraději švihla. Nicméně ponožky vypářu a pletu znova, tímto způsobem jsem již upletla hodně párů.

Dana Valášková

(Zlín)

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Již jsem v penzi, jak se říká v Čechách. Na Moravě jsem v důchodu. Moje poslední povolání bylo filmový laborant ve firmě Ateliery Bonton Zlín.

Proč pletete ponožky a co vás na pletení baví?

Pletení mne baví cca od 10 let. Geny po babičce. Měla nás 18 vnoučat. Všichni jsem dostali pod stromeček pletený svetr. Klobouk dolů...

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Ponožky mne baví, krátké jehlice, trochu vlny a moje výmysly v kombinování neskutečných klubek od Vás, které mají určitě zajímavou historii.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Den důchodců? Delší spánek než u pracujících. Vstávala jsem posledních deset let ve 4:30... no brrrrr. Potom vaření obědu, kafíčko, zahrada, vnoučata, péče o starého tatínka... Někdy náročnější jako v zaměstnání...

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Ponožku pletu různě dlouho. Když bych nic nemusela myslím, že obě bych zároveň na dvou jehlicích upletla od rána do večera.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Zážitek s ponožkami? Dávám je jako dárečky malým narozeným miminkám. Moje kamarádky jsou babičky, tak pro ty jejich potomky. Teď mám dvoje nachystané do FC Mladá Boleslav. Pletla jsem dvě malé šály. Jedna byla červené proužky s bílými, druhá s modrými. Byly pro postavičky ze seriálu PAT a MAT. Ale bohužel jsem je v žádném příběhu neviděla. Teď nedávno vznikl na Zlínských atelierech Filmový uzel. Krásná expozice historie filmu ve Zlíně. Úžasný pán, který celou výstavu komentuje mi řekl, že je tam stále mnoho krabic s růžnými dekoracemi. Takže budeme hledat...

Božena Truhlářová

(Znětínek)

Narodila se v době války ve Znětínku, maminka vychovala je, 3 děvčátka, sama v hospodářství, v klidu. Tatínek jim zemřel, když jí, nejmladší, bylo 2,5 roku. Od maminky umí veškerou ruční práci a ještě paličkování, polní práci, stavění. Její touha byla na výtvarnou školu. Ale zakládala se JZD a každá chalupa musela mít 1 člověka v JZD. Její sestry už byly obě vdané ve Žďáru, tak padl los na ni. A budovala socialismus podle Gottwalda za 25 Kč denně. Vdala se ve 21 letech a za 1,5 roku jí maminka zemřela. I manžel zemřel, byli spolu při stavění domu 2x rozvedeni. Vychovala 3 děti. Jejím koníčkem je stavění. Teď v 77 letech je stavebníkem zemědělské budovy. Přišla i o nejstaršího vnuka. Má ráda klid, pohodu a svoje děti.

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Bez vyučení, povolání všeho druhu (Ferda mravenec).

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Ráda pletu, ruční práci beru jako odpočinek.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Myslím na dobro, štěstí, nemoce, přání mám bez pláče dětí smrt.

Žijete v městě nebo na vesnici?

Žiji stále a pořád ráda na vesnici.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den.

Den je pěkný, když mi jej nikdo nepokazí a jsem v pohodě.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Upletu ponožku za 1 den, někdy i 2 ponožky.