Fotografický projekt CVAK!

CVAK! je projekt iniciovaný mladými lidmi, jehož smyslem je propojit různé generace pomocí média fotografie. Chce nejen seniory inspirovat k aktivitě a ukázat společnosti, že i lidé starší mají tvůrčí potenciál zasluhující obdiv a respekt.

Projekt vznikl díky podpoře Thing Big Nadace O2. Poděkování spolupracujícím organizacím Magistrátu hl. města Prahy, Totem-RDC o.s. Plzeň, Vědecká knihovně a Clubu Activ o.s. v Českých Budějovicích.

Obr.: CVAK!
Obr.: CVAK!

Výsledky mezgeneračního tvůrčího snažení a různého pohledu na stejná témata můžete posoudit i Vy na putovní výstavě. Projekt kurátorsky vedli Lenka Sedláčková, Tomáš Zumr, Jan Bartoš

Pět mladých fotografů amatérů v září roku 2013 vytvořilo se seniorskými fotografy sdruženými ve fotokroužku K.A.F.E. v pražském Centru Elpida fotografickou skupinu CVAK! Celé půlstoletí leží mezi roky jejich narození. Nejmladšímu účastníkovi je 22 let, nejstaršímu 77 let. Zapálení pro fotografii je však stejné. Vzniklo pět smíšených skupin podle témat: Místo, které mám rád, Každodennost, Kořeny, Kdo jsme a Praha 1.

Vznikající fotografie společně konzultovali s odborníky a vybírali finální autorské soubory. I produkci výstav včetně rámování a instalací pojali jako kolektivní spolupráci.

Co říkají samotní účastníci projektu?

„Už dříve jsem fotila jen tak, abych měla nějaký dokument ze života. Tenhle projekt mi ukázal, že dobré fotografování není jen cvaknutí rozjařených tváří u Eiffelovky. Naučila jsem se (a stále se to učím) soustředit na nějaký detail, pozorovat a čekat, až bude v tom nejvhodnějším světle, úhlu, abych vyjádřila to, co chci. Zjistila jsem o sobě, že se toho z fotografování musím ještě hodně učit a že mě to hrozně baví. S mladými jsem si vždycky rozuměla, pracovala jsem s nimi až do důchodu a myslím, že jsou takoví, jací jsme byli my. Každý má svou povahu a díky životnímu číslu, s kterým se narodil, i svůj cíl v životě...” Drahomíra (63 let)

„Naučila jsem se, že fotografie na výstavu musí mít nějakou souvislost, aby se k sobě hodily. Nestačí jen náhodná řada i když pěkných a zdařilých snímků. Ke vzniku pěkné a zajímavé fotografie, která říká něco i ostatním, je potřeba dát svůj osobní pohled, aby si divák uvědomil podstatu věci a objevil to, co fotografie má říci. Dost těžko se to popisuje a ještě hůře fotí...” Věra (67 let)

„Myslím, že když se začal formovat nápad o tomto projektu, nikdo z nás neměl zdaleka tušení, co nás všechny čeká. Zkusili jsme si práce v týmech, organizování schůzek i týmové spolupráce, dlouhé hodiny strávené s našimi pomocnými odborníky nad rozpočtem a další. Když se zpětně ohlédnu a vidím, kolik času, energie a odhodlání každý z účastníků věnoval, zdá se to až neuvěřitelné. Snad si každý odnese jen pozitiva a přinejmenším krásný pocit, že výsledek několikaměsíční práce konečně visí na zdi.” Tereza (24 let)

„Možnost pracovat na projektu a spoluorganizovat ho byla pro mě výzva. Pro mě to bylo hodně starostí, odpovědnosti, práce, stresu, ale také radosti a potěšení, že projekt funguje a má výsledky. Společné tvoření nás mladých a seniorů potvrdilo, že důchodový věk neznamená začátek nudy, stereotypu a nečinnosti, ale může být prostorem pro seberozvíjení, tvůrčí činnost a aktivity, na které třeba během pracovního života nezbyl vždy čas. Práce se seniory byla příjemná, spolupracovali lépe, než jsme očekávali, a bylo poznat, že na projektu jim záleží stejně jako nám. Mezigenerační výměna pohledů na mnoho věcí byla určitě zajímavá a myslím si, že při spolupráci jsme na komunikační bariéru zpúsobenou věkem nenarazili. Jsem všem moc vděčná za úsilí, které do projektu investovali, a teď už přichází chvíle, kdy můžeme vidět a užít si výsledky své práce.” Jana (25 let)